Článek
Když se řekne výrazná vedlejší role, která zůstane v paměti déle než leckterý hlavní hrdina, jméno Františka Černého (†58) se nabízí téměř automaticky. Herec s robustní postavou a překvapivou pohybovou lehkostí dokázal na scéně i před kamerou vytvořit jedinečný kontrast, a právě ten z něj udělal nezaměnitelnou osobnost.
S Werichem a Voskovcem
Narodil se v roce 1904 v Praze a jeho životní dráha zprvu vůbec nenasvědčovala tomu, že skončí u herectví. Vyučil se elektromontérem v Křižíkových závodech, ale už tehdy ho to táhlo jinam, a to k divadlu. Nejprve se objevoval jen v drobných rolích a jako statista, postupně si ale začal budovat pevnější pozici. Ve svých osmnácti letech už měl jasno, technika půjde stranou, herectví bude hlavní směr.
Zlom přišel ve chvíli, kdy se dostal do okruhu Jan Werich a Jiří Voskovec v legendárním Osvobozeném divadla. Právě tady se formoval jeho komediální talent i cit pro rytmus a nadsázku. Do druhé světové války vystřídal několik pražských scén, po roce 1948 zakotvil v Hudebním divadle Karlín, kde zůstal až do odchodu do důchodu.
Roli měl dostat Rašilov
Filmoví fanoušci si ho nejčastěji vybaví jako alchymistu Scottu ve dvojici filmů Císařův pekař a Pekařův císař. Právě tuto roli mu měl podle dobových vzpomínek „přihrát“ sám Werich, který Černého považoval za jakýsi talisman úspěchu. Ať už na tom bylo cokoli pravdy, výsledek fungoval, postava Scotty se stala jednou z nejvýraznějších vedlejších rolí české filmové klasiky.
Zajímavostí je, že původně měl film režírovat Jiří Krejčík, který do role plánoval obsadit Sašu Rašilova. Nakonec ale došlo ke sporům s Werichem a režie se ujal Martin Frič. Výsledná podoba filmu tak vznikla i díky těmto zákulisním změnám. „Franta Černý byl svým způsobem velice jednoduchej člověk, nebyl ani zdaleka intelektuál, a bylo na něm taky hezký, že se nesnažil… nepředstíral, že by byl intelektuál, čímž se uchránil být paintelektuál. On byl velmi tlustej, a přitom byl velmi pružnej. V tý svý tloušťce byl půvabnej,“ vzpomínal Werich.
Vagón tramvaje se naklonil
Černý se objevil i v další známé pohádce s Werichem Byl jednou jeden král…, kde ztvárnil kuchaře. A byla to role, která mu sedla téměř symbolicky. Jeho fyzická konstituce, váha se pohybovala i kolem 150 kilogramů, z něj dělala ideální typ pro podobné postavy. „Tak na náměstí bratří Synků přistoupil do tramvaje ten tlustej herec Černý a představte si, že se celej náš vagón nahnul na stranu!“ popisoval Ondřej Suchý, bratr herce Jiřího Suchého.
Jenže právě v tom byl i paradox, jak ostatně pospal sám Werich, když mluvil o jeho mrštnosti. Tento kontrast dokázal skvěle využít a často na něm stavěl komiku svých výstupů.
Podle kolegů byl ale především pohodový člověk. Veselý, společenský, bezprostřední. Člověk, který nezkazil žádnou legraci a byl oblíbeným společníkem nejen na jevišti, ale i mimo něj. Dlouho zůstával svobodný, oženil se až ve 47 letech. Možná i proto si uchoval určitý životní nadhled a svobodu, která se promítala i do jeho vystupování.
Miloval dobré jídlo a pití
Jeho životní styl měl ale i odvrácenou stranu. Černý miloval jídlo a dobré pití a nijak se v tom neomezoval. V době, kdy se o zdravém životním stylu mluvilo spíš okrajově, to nebylo nic výjimečného. Jenže v jeho případě to postupně vedlo k vážným zdravotním komplikacím. Přestože byl aktivní a pohybově zdatný, tělo začalo postupně selhávat.
V roce 1963 František Černý zemřel ve věku pouhých 58 let. Příčinou byly právě zdravotní problémy spojené s obezitou. Jeho příběh tak dnes působí trochu jako připomínka toho, jak tenká může být hranice mezi životním stylem a jeho důsledky. Přesto po sobě zanechal výraznou stopu. Ne jako prvoplánová hvězda, ale jako herec, kterého si diváci pamatují. A někdy právě to znamená víc.
Zdroje: super.cz, cnn.iprima.cz, lifee.cz, blesk.cz, vlasta.cz
