Článek
Skoro po celý svůj život Jaroslav Čejka (†86) neustále pracoval, mimo jiné byl skoro dvacet let členem baletu Národního divadla, kde odváděl skvělé výkony. Přesto ho lidé znají spíše jako mima, který geniálně předváděl nejen slepici, ale také Tinu Turner nebo Charlieho Chaplina. Dodnes na něj lidé vzpomínají i na legendárního Pana Slepici, jeho autentické kvokání zní mnoha z nich ještě dnes v uších. V soukromí byl vždycky nenápadný, mimo jiné i pro svou sexuální orientaci, kterou nechtěl ventilovat na veřejnosti, takže vše kolem něj bylo vždycky tak trochu zastřeno tajemstvím.
Vděčný syn prodloužil mamince život
Ve skutečnosti byl Čejka laskavá a oddaná duše, která například pečovala o starou a nemocnou maminku. A to tak skvěle, že se jeho nejmilovanější bytost dožila 104 let. Po její smrti na něj dolehla samota. „Maminku jsem tak strašně miloval, byla moje všechno. Už za války jsem jí pomáhal odhánět německé oficíry, kteří za ní dolézali. A i když už jsem byl sám starý dědek, vždy jsem jí musel hlásit, kam jdu, co tam budu dělat a kdy přijdu. Nevadilo mi to. Byli jsme takhle zvyklí. Ale začínat po sedmdesátce nanovo? Nejradši bych šel za ní,“ říkal smutně.
Bohužel se ale téměř vždy obklopoval špatnými lidmi. Protože vlastně nikdy neměl žádného partnera a ti, co se vydávali za jeho přátele, z něj hlavně tahali peníze. Na svou důvěřivost v lidskou laskavost ošklivě doplatil, majetek rozdal a bral i malý důchod, protože jak sám přiznal, vykašlal se na to, aby si vše potřebné ohlídal a nenašel se nikdo, kdo by mu poradil.
V posledních letech jeho života už mu přestalo sloužit zdraví, především ho sužovala Alzheimerova a Parkinsonova choroba. I proto musel opustit svůj byt na pražském Smíchově a skončil v pečovatelském ústavu. Nejdříve pobýval v sanatoriu ve středních Čechách, ale s majitelkou se rozešel ve zlém, mimo jiné proto, že neměl údajně peníze na uhrazení poplatků. A to i přesto, že si zdravotní zařízení bralo nejen jeho důchod, ale i další sociální dávky, které pobíral.
Poslední chvíle pro něj byly utrpením
Situace byla velmi vyhrocená, mim byl dokonce zbaven na čas svéprávnosti. Naštěstí se přece jen objevili dobří lidé, kteří pro Jaroslava našli nový domov v jednom domově důchodců v pražských Kobylisích. Ještě nějakou dobu byl ve stavu, že dokonce mohl občas vystupovat, čímž se snažil si finančně přilepšit. Později se jeho zdraví natolik zhoršilo, že byl opět připoután na lůžko. Také přišel o zrak.
Na sklonku života už Čejka nepřijímal ani návštěvy, veškerý čas trávil jen s urnou s popelem své maminky. „Vzbudí ho na jídlo, nakrmí ho, jinak pořád spí. Herecká asociace mu koupila televizor, který má pořád puštěný, ale nedívá se na něj. Ale cokoli mu dáte, to slupne jako malinu. Jeho apetit je obdivuhodný. Jenže už o sobě neví, nikoho nepoznává. To je na tom všem to nejstrašnější. Tohle už bohužel není k žití,“ popisoval poslední chvíle kamarádova života muzikant Oldřich Bašus. Na jeho slova brzy poté došlo.
Zdroje: blesk.cz, extra.cz, ctidoma.cz, cnn.iprima.cz
