Článek
Kdyby jí někdo řekl, že bude řešit partnerovu nevěru, nevěřila by. Pavla zkrátka doufala, že její drahý není takový, jako jiní muži. Když se jednoho večera rozhodli, že si zajdou do kina, nemělo to být nic výjimečného. Popcorn, Marek po jejím boku a pocit, že je všechno tak, jak má být. Když stáli ve frontě na lístky, zaslechla své jméno. Otočila se a uviděla Terezu, kamarádku ze střední školy, se kterou se neviděla roky. Chvíli na sebe nevěřícně koukaly, pak se obě rozesmály a objaly. Náhody mají zvláštní kouzlo.
Vyčítala si, že nezasáhla
Marek se rychle zapojil do rozhovoru, padaly vzpomínky na školní léta, staré historky i nové plány. Kino šlo postupně stranou, protože nápad zajít si společně na večeři zněl mnohem lákavěji. V malé restauraci u náměstí se smáli, povídali si a Pavla měla pocit, že ten večer je výjimečný. Byla ráda, že Terezu potkala, a ještě raději byla, že si s Markem rozumí i v přítomnosti někoho z její minulosti.
Po návratu domů měla dobrou náladu. Setkání brala jako milou náhodu, která zpestřila všední den. Když si o pár dní později všimla, že si Marek s Terezou občas píše, nepřikládala tomu žádnou váhu. Vždyť je normální, že si lidé, kteří se potkají a jsou si sympatičtí, občas vymění zprávu. Navíc Tereza byla její kamarádka. „Později jsem si vyčítala, že jsem nezasáhla dřív. Možná jsem mohla mnoha věcem předejít,“ vzpomínala mladá žena.
Bylo to velké překvapení
Jenže dny se měnily v týdny a něco se začalo nenápadně posouvat. Marek byl častěji zamlklý, občas se usmíval do telefonu, který rychle odkládal, když Pavla přišla blíž. Přestával mít chuť plánovat společné večery, vymlouval se na práci nebo únavu. Pavla si zpočátku říkala, že přehání, že každý vztah prochází obdobími, kdy není všechno ideální.
Vnitřní neklid se ale stupňoval. „Vzpomněla jsem si na své první podezření a najednou už mi nepřipadalo tak nevinné. Jednoho večera, kdy Marek tvrdil, že bude dlouho v práci, jsem se rozhodla jet k němu domů s tím, že mu chce udělat překvapení.“ Místo radosti ji ale čekal okamžik, který jí změnil život.
Viděla to, co nikdy spatřit nechtěla
Dveře do ložnice nebyly zavřené. To, co uviděla, si přála nikdy nevidět. Marek a Tereza. Její přítel a její kamarádka. Svět se jí na chvíli zastavil. Nebyl prostor pro hádky ani vysvětlování. Stačil jeden pohled, aby pochopila, že všechno, čemu věřila, se rozpadlo. „Něco jsem křičela, už ani nevím, co to bylo. Pak jsem práskla dveřmi a utekla. Na víc jsem neměla sílu,“ vysvětlovala po čase. Poslala si bratra pro své věci, Marka už nechtěla nikdy vidět.
O několik dní později se dozvěděla, že Marek se odstěhoval a začal žít s Terezou. Bez velkých slov, bez omluv, bez snahy cokoli napravit. Pavla zůstala sama, s bolestí a pocitem zrady z obou stran. Trvalo dlouho, než se s tím vyrovnala. „Nakonec jsem si ale uvědomila jednu důležitou věc. Ztratila sice přítele i kamarádku, ale dozvěděla jsem se, s kým opravdu žiju. Protože by mě asi stejně podvedl později. Alespoň jsem to měla za sebou.“
Zdroj: autorský článek
