Článek
Mrtvý muž v kufru taxíku zavede kriminalisty k ilegální herně, pašerákům heroinu i lidem, kteří kvůli penězům neváhají vraždit. Past na kachnu z roku 1978 zaujme nejen ponurou Prahou, ale také neobvyklým obsazením a několika zajímavostmi z natáčení.
Major Mlynář nebyl klasický filmový herec
Když se v titulcích objeví jméno Milana Sandhause, málokdo by možná hádal, že představitel majora Mlynáře měl za sebou docela jinou kariéru. Než se naplno věnoval divadlu, byl profesionálním fotbalistou. V letech 1942 až 1947 působil ve Slavii Praha a v sezoně 1946/1947 dokonce patřil k mistrovskému týmu. Jeho jméno je dodnes uvedeno mezi členy tehdejšího mistrovského mužstva v oficiálním přehledu pražského klubu.
Po přestupu do Pardubic v roce 1948 se jeho životní dráha postupně změnila. V roce 1954 získal první profesionální angažmá ve Východočeském divadle a tomuto souboru zůstal věrný až do své smrti v roce 1998. V Pardubicích tedy strávil bezmála 45 let.
Sandhaus přitom nebyl hercem jednoho typu. V divadle zvládal dramatické postavy, milovníky i komediální role a mezi jeho výrazné pardubické kreace patřili například Othello, Cyrano z Bergeracu nebo Figaro. Kolegové mu říkali Sandy a divadelní archiv ho dodnes popisuje jako výraznou osobnost souboru a především výborného komika. Ve filmu se objevoval podstatně méně než na jevišti. Major Mlynář tak představuje jednu z jeho nejvýraznějších filmových příležitostí. Pozdější generace diváků si ho mohou spojit také s rolí vojína Francla v Černých baronech.
Mrtvola v taxíku rozjede neobvyklé vyšetřování
Příběh začíná zdánlivě obyčejnou silniční kontrolou. Policisté zastaví taxikáře Karla Koukala, kterého hraje Miroslav Macháček, a při prohlídce vozu objeví v kufru tělo nahého muže. Koukal tvrdí, že o mrtvém neví vůbec nic. Vyšetřování se ujme major Mlynář. Zpočátku jde o případ vraždy, postupně se ale před kriminalisty začnou otevírat další vrstvy. Stopy vedou k ilegálnímu kasinu a k lidem, kteří se pohybují kolem pašování drog. Oficiální Filmový přehled popisuje případ jako pátrání po vrahovi rakouského turisty, které se odehrává v prostředí hazardu a pašování heroinu.
Právě Miroslav Macháček je jedním z důvodů, proč film stojí za pozornost i dnes. Jeho taxikář Koukal není jednoduchou postavou a herec mu dokázal dát nervozitu člověka, který se najednou ocitl uprostřed událostí, jimž nerozumí. Vedle něj dostal výrazný prostor Petr Čepek jako pumpař Ladan Richter a Bronislav Poloczek jako jeho bratr Ivo. V kriminalistickém týmu se objevují Jiří Kodet jako poručík Munclinger, Ivan Vyskočil coby praporčík Pecka a František Němec jako policejní lékař – a zároveň syn majora Mlynáře. Jiří Zahajský zase hraje taxikáře Kvěcha.
Ve filmu se mihne i budoucí režisér Jiří Adamec
Zajímavé je také obsazení některých menších rolí. Ve filmu se objevil Jiří Adamec, tehdy ještě nikoli jako známý televizní režisér, ale jako televizní režisérská postava. V dalších letech se přitom stal jedním z nejvýraznějších českých televizních režisérů. Menší role si zahráli také Milada Ježková, Jiří Němeček, Jan Teplý nebo Jaroslav Mareš. Obsazení tak není postavené pouze na hlavních hvězdách, ale film je plný známých tváří i v krátkých výstupech.
Zajímavou drobností je účast Jaroslava Tomsy. Známý kaskadér, který patřil k nejvýraznějším českým specialistům na filmové akce, se v Past na kachnu neobjevuje jen jako někdo v pozadí. Zahrál si karbaníka i příslušníka VB, tedy dvojroli. Podobné detaily jsou na starších českých kriminálkách zajímavé. Dnes už totiž často není snadné poznat, kdo byl před kamerou obsazen jako herec a kdo se k filmu dostal oklikou.
Martha Elefteriadu nejen zpívá
Past na kachnu má na poměry tehdejší československé kriminálky poměrně výrazný hudební rukopis. Hudbu složil Martin Kratochvíl a nahrál ji se skupinou Jazz Q a dalšími hudebníky. Filmový soundtrack tak není jen nenápadnou kulisou, ale podílí se na celkové atmosféře snímku.
Ve filmu zazní také píseň Horizont. Hudbu napsal Kratochvíl, text vytvořil Oskar Petr a nazpívala ji Martha Elefteriadu. Ta se navíc před kamerou objevila jako zpěvačka ve studiu. Výsledkem je poměrně zajímavá kombinace kriminální zápletky a hudebních pasáží, která filmu dodává dobový charakter. Ostatně hudba patří k prvkům, které mohou Past na kachnu odlišit od řady dnes už zapomenutých normalizačních detektivek.
Režisér Kovář natočil jen dva filmy
Jedním z nejzajímavějších míst příběhu je ilegální herna, kam se kriminalisté snaží proniknout a zjistit, jak fungují její zákulisní praktiky. Nejde přitom o nějaký okázalý filmový interiér vytvořený ve studiu. Tvůrci využili skutečné pražské prostředí.
Podstatnou součástí výsledného vzhledu je kamera Františka Uldricha. Nejde jen o scény z herny, ale obecně jeho práce patří k nejlépe hodnoceným aspektům filmu. Na festivalu českých a slovenských filmů v Hradci Králové v roce 1979 získal Uldrich cenu za kameru, mimo jiné za Past na kachnu. Režisér Karel Kovář si ze stejného festivalu odvezl čestné uznání za režii.
Mimochodem, Karel Kovář dnes nepatří mezi režiséry, jejichž jména si diváci automaticky spojí s českou kinematografií a je víceméně zapomenutý. Důvod je jednoduchý: jeho filmografie je velmi krátká. Past na kachnu byla jedním z pouhých dvou celovečerních filmů, které natočil. S kameramanem Františkem Uldrichem se Kovář znovu setkal u svého dalšího snímku Tím pádem z roku 1979.
Závěr se natáčel na Spartě
Jedna z nejvýraznějších scén filmu se odehrává na fotbalovém stadionu Sparty na Letné. Ve finále se příběh přesune na jeho hrací plochu a dojde i na střelbu a útěk pachatele. Dnes je přitom zajímavé sledovat především podobu stadionu, která se od současnosti pochopitelně výrazně liší.
Pro Milana Sandhause měla samozřejmě lokace velice zvláštní příchuť. Jak bylo řečeno, jeho fotbalová kariéra byla spojena se Slavií, se kterou v roce 1947 vyhrál ligový titul. Takže natáčet na Spartě pro něj bylo malinko proti srsti.
Zdroje: autorský článek s využitím
