Článek
Existují letecké nehody, které změnily pravidla bezpečnosti, a pak jsou události, které zpochybňují samotné hranice lidských možností. Příběh jugoslávské letušky Vesny Vulovićové patří bezpochyby do druhé skupiny. Dodnes je považován za jednu z nejneuvěřitelnějších událostí v dějinách letectví. Z výšky přes deset kilometrů se zřítilo dopravní letadlo, zahynulo 27 lidí a jediným člověkem, který přežil, byla dvaadvacetiletá členka palubního personálu. Ani více než padesát let po tragédii nepřestává její osud fascinovat lékaře, vyšetřovatele, fyziky i odborníky na leteckou bezpečnost.
Let měl být naprosto rutinní
Ve středu 26. ledna 1972 odstartoval z Kodaně let JAT 367 jugoslávské společnosti JAT Yugoslav Airlines. Letoun typu McDonnell Douglas DC-9-32 pokračoval na pravidelné lince ze Stockholmu přes Kodaň a Záhřeb do Bělehradu. Na palubě bylo 23 cestujících a pět členů posádky.
Pro Vesnu Vulovićovou šlo o jednu z prvních služeb po nástupu k aerolinkám, na tento let přitom původně vůbec neměla být zařazena. Podle jejího vyprávění došlo ke kuriózní administrativní chybě, když si ji společnost si spletla s jinou letuškou stejného jména. Přesto nabídku přijala a těšila se, že si poprvé prohlédne Kodaň.
Pomník obětem letecké tragédie jugoslávského letadla z roku 1972
Exploze ve výšce přes deset kilometrů
Přibližně 46 minut po odletu z Kodaně se letoun nacházel v cestovní hladině okolo 10 160 metrů. V 16:01 zaznamenali svědci mohutnou explozi. Letadlo se během několika sekund roztrhlo na několik částí. Trosky dopadly poblíž obce Srbská Kamenice v severních Čechách. Místo nehody se nachází v kopcovitém a zalesněném terénu, který byl tehdy navíc pokrytý silnou vrstvou sněhu.
Pro záchranáře nešlo o běžnou nehodu. Trosky byly rozeseté na velkém území a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl někdo přežít. Přesto se mezi zničenou zadní částí trupu ozýval slabý hlas. Jako první se k troskám dostal místní obyvatel Bruno Honke. Za druhé světové války působil jako polní zdravotník německé armády, takže měl zkušenosti s poskytováním první pomoci.
Právě on objevil těžce zraněnou Vesnu Vulovićovou zaklíněnou mezi deformovanými částmi trupu. Přestože byla v bezvědomí, stále dýchala. Honke ji stabilizoval a přivolal další pomoc. Lékaři se později shodli, že bez jeho rychlé reakce by pravděpodobně zemřela ještě před příjezdem záchranářů.
Jak mohla něco takového přežít?
Otázka, která dodnes fascinuje odborníky, zní jednoduše: jak je možné přežít pád z více než deseti kilometrů? Ve skutečnosti Vesna nepadala volným pádem lidského těla. Nacházela se uvnitř části zadního trupu letadla, která zůstala po explozi relativně kompaktní. Vyšetřovatelé se domnívají, že byla přimáčknuta palubním vozíkem s občerstvením, což paradoxně zabránilo jejímu vypadnutí z letadla.
Další mimořádně důležitou roli sehrál samotný terén. Zadní část trupu dopadla na prudký zalesněný svah. Stromy postupně pohltily část energie nárazu a silná vrstva sněhu dopad dále utlumila. Energie se navíc nerozložila pouze do těla letušky, ale do celé konstrukce trupu, která se při nárazu deformovala podobně jako deformační zóny dnešních automobilů. Lékaři později upozorňovali ještě na jednu zajímavost. Vesna trpěla chronicky nízkým krevním tlakem, což mohlo zabránit okamžitému prasknutí srdce v důsledku extrémního přetížení. Definitivně ale tuto teorii nikdo nepotvrdil.
Za pádem strojem stál s největší pravděpodobností teroristický čin
Seznam zranění působil beznadějně
Když byla převezena do nemocnice, lékaři nevěřili, že přežije noc. Utrpěla zlomeninu lebky, krvácení do mozku, tři zlomené obratle, rozdrcenou pánev, zlomené obě nohy, několik žeber i další těžká poranění. Více než měsíc ležela v kómatu a po probuzení byla ochrnutá od pasu dolů.
Následovala dlouhá rehabilitace a lékaři ji znovu učili sedět, stát i chodit. Přestože už nikdy nebyla zcela zdravá a po zbytek života lehce kulhala, dokázala se vrátit k běžnému životu. Později říkala, že si na samotnou katastrofu vůbec nevzpomíná. Poslední, co měla v paměti, bylo přivítání cestujících při nástupu do letadla.
Národní hrdinka, která se tak necítila
V Jugoslávii se z Vesny Vulovićové stala téměř přes noc celebrita. Objevovala se v televizi, poskytovala rozhovory a přijímala ocenění. V roce 1985 ji Guinnessova kniha rekordů oficiálně zapsala jako člověka, který přežil nejvyšší pád bez padáku v historii. Symbolické bylo i to, že cenu jí předal Paul McCartney, jehož hudbu od mládí milovala. Ona sama však svou popularitu nikdy nevnímala pozitivně.
V jednom z rozhovorů poznamenala, že lidé ji považují za šťastlivkyni, ale ona se tak nikdy necítila. „Nevím, co říct lidem, kteří tvrdí, že jsem měla štěstí. Dnešní život je tak těžký,“ vysvětlovala. Tragédie podle ní poznamenala celý její život. Měla celoživotní zdravotní problémy, trpěla bolestmi a byla přesvědčena, že stres z nehody přispěl i k předčasnému úmrtí jejích rodičů. Dokonce odmítla několik lukrativních nabídek na rozhovory, mimo jiné i od Oprah Winfreyové nebo BBC, protože už nechtěla svůj příběh znovu vyprávět.
Teroristický útok, nebo něco jiného?
Oficiální vyšetřování československých úřadů dospělo k závěru, že letadlo zničila bomba umístěná v zavazadlovém prostoru. Podezření padlo na chorvatské nacionalisty působící v exilu, kteří byli v té době spojováni s několika bombovými útoky proti Jugoslávii. Nikdo však nebyl nikdy odsouzen.
V roce 2009 přišli s alternativní teorií novináři Pavel Theiner a Peter Hornung-Andersen, tehdejší zpravodaj německé veřejnoprávní stanice ARD v Praze. Ti tvrdili, že letadlo mohlo být omylem sestřeleno československou protivzdušnou obranou a následně měla být skutečnost utajena. Argumentovali výpověďmi svědků i některými rozpory v dokumentaci.
Český Úřad pro civilní letectví však tuto teorii označil za spekulaci bez dostatečných důkazů. Případné sestřelení letounu by totiž zanechalo množství stop, které by nebylo možné utajit. Ani Guinnessova kniha rekordů proto svůj záznam nezměnila a nadále uznává oficiální verzi událostí.
Rekord asi nikdy nebude překonán
Od katastrofy uplynulo více než půl století a nikdo se Vesně Vulovićové ani nepřiblížil. Nejde přitom o rekord, který by si kdokoliv přál překonat. Její příběh ukazuje, že přežití nebylo výsledkem zázraku v nadpřirozeném smyslu, ale naprosto výjimečné kombinace fyzikálních okolností – způsobu rozpadu letadla, polohy části trupu, terénu, počasí i mimořádně rychlé pomoci. Pravděpodobnost, že by se stejná souhra faktorů zopakovala, je podle odborníků prakticky nulová.
Přestože se po dlouhé rehabilitaci dokázala vrátit do běžného života, zdravotní následky ji provázely až do smrti. Kvůli prodělaným zraněním trpěla chronickými bolestmi a nikdy se už nevrátila k práci letušky. Později pracovala v administrativě společnosti JAT, odkud však byla po veřejné podpoře prodemokratických demonstrací na počátku 90. let propuštěna. Aktivně se zapojovala do občanského života a otevřeně kritizovala režim Slobodana Miloševiće.
Vesna Vulovićová zemřela 23. prosince 2016 ve svém bytě v Bělehradě ve věku 66 let. Příčinou úmrtí byly přirozené zdravotní komplikace související s jejím dlouhodobým zdravotním stavem.
Časová osa události
- 3. ledna 1950 – v Bělehradě se narodila Vesna Vulovićová.
- 26. ledna 1972, 15:15 – let JAT 367 odlétá z Kodaně.
- 26. ledna 1972, 16:01 – ve výšce přibližně 10 160 metrů dochází k explozi a rozpadu letounu.
- 26. ledna 1972 – trosky dopadají u Srbské Kamenice v Československu, Vesna je nalezena živá.
- Únor–prosinec 1972 – podstupuje několik operací a dlouhou rehabilitaci.
- 1985 – Guinness World Records jí uděluje rekord za nejvyšší přežitý pád bez padáku.
- 2009 – objevují se alternativní teorie o příčině katastrofy, oficiální závěry zůstávají beze změny.
- 23. prosince 2016 – Vesna Vulovićová umírá v Bělehradě ve věku 66 let.
Zdroje: autorský článek s využitím
