Článek
Film Pod Jezevčí skálou z roku 1978 odstartoval slavnou šumavskou trilogii režiséra Václava Gajera. Příběh malého Vaška a jeho dědečka, hajného Straky, si získal diváky především díky úžasnému herectví Tomáše Holého a nezapomenutelnému výkonu Gustáva Valacha. Jen málokdo ale tuší, jak náročné bylo natáčení v drsných podmínkách šumavského pohraničí.
Jezevec Tomáše Holého skutečně zranil
Jedna z nejnapínavějších scén filmu se natáčela u jezevčí nory. Právě tam došlo k události, na kterou štáb rozhodně nevzpomínal rád. Zvíře, které bylo před natáčením zklidněné, se během opakovaného záběru probudilo a Tomáše Holého pokousalo do obličeje. Mladý herec utrpěl krvavé zranění, přesto natáčení nepřerušil. Navíc se snažil incident zatajit před rodiči, aby mohl práci dokončit. I díky tomu vznikla jedna z nejznámějších scén celé trilogie.
Tomáš Holý byl ostatně známý tím, že měl velmi blízko ke zvířatům. Když se dozvěděl, že by měl být pro závěrečnou scénu zastřelen jelen, postavil se proti tomu. Režisérovi Václavu Gajerovi tehdy řekl: „Režisére, jestli toho jelena odprásknete, tak vám s tou rolí praštím.“ Nakonec se hledalo jiné řešení. Jelen byl pouze uspán a ve scénách, které měly připomínat ulovené zvíře, posloužila filmová rekvizita vytvořená ze skutečných parohů a vycpaného těla. Díky tomu nebylo potřeba žádné zvíře usmrtit.
Klostermannova chalupa u Srní, tedy hájovna z trilogie s Tomášem Holým
Šumava byla krásná, ale drsná
Velká část filmu vznikala v okolí Srní a dalších šumavských lokalit, které tehdy ležely v přísně střeženém pohraničním pásmu. Filmaři se do nich dostávali pouze se speciálními povoleními a během práce je doprovázeli příslušníci Pohraniční stráže. Zimní natáčení navíc provázely silné mrazy, které místy klesaly až ke dvaceti stupňům pod nulou. Vyhřívané karavany tehdy neexistovaly, a tak herci i technici odpočívali ve starém autobusu nebo v provizorním zázemí. Elektřinu na samotě vyráběl naftový agregát, protože filmová hájenka nebyla připojena k elektrické síti.
Postava hajného Straky je dnes s Gustávem Valachem neodmyslitelně spojená. Jeho obsazení ale nebylo samozřejmostí. Herec byl hluboce věřící katolík a odmítal účinkovat v ideologicky zaměřených projektech komunistického režimu. Kvůli svým postojům se dostal do nemilosti tehdejších úřadů a režisér Václav Gajer si jeho účast musel tvrdě prosazovat. Ukázalo se však, že šlo o správnou volbu. Právě chemie mezi Valachem a Tomášem Holým se stala jedním z hlavních důvodů, proč si film získal několik generací diváků.
Tomáš Holý nehrál podle scénáře
Jedním z důvodů, proč Vašek působí na plátně tak přirozeně, byl netradiční režijní přístup. Tomáš Holý se většinu dialogů neučil doslova. „Udělal jsem dobře, když jsem dal Tomášovi volnou ruku a nenutil ho šprtat scénář,“ uvědomoval si režisér. Výsledkem byly spontánní dialogy, které dodnes působí civilně a uvěřitelně. Právě tato bezprostřednost udělala z Tomáše Holého jednu z nejvýraznějších dětských hvězd československé kinematografie.
Ne všechny filmové triky by dnes prošly. Umělý sníh vznikal pomocí drceného polystyrenu, který filmaři rozfoukávali po okolí. Majitelé chalupy později vzpomínali, že bílé kuličky nacházeli na pozemku ještě mnoho let po skončení natáčení.
Tvůrci původně počítali jen s jediným filmem. Nadšené divácké ohlasy ale rozhodly jinak a vznikla ještě pokračování Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Všechny tři snímky spojila nejen šumavská příroda, ale především dvojice Gustáv Valach a Tomáš Holý, která patří k nejvýraznějším hereckým partnerstvím českého rodinného filmu.
Zdroje: autorský článek s využitím
