Článek
Nikdy jsem nevěřil, že zrovna já budu řešit rozvod. Fuj. Nechápal jsem lidi, co se vezmou, aby se po pár letech rozhodli, že to nejde. Tak to nemají dělat! Jasný názor, který se mi podařilo hájit do té doby, než jsem poznal Petru. Byla fajn, milovali jsme se. Chvíli. A vzali jsme se. Moc brzy.
Jako začátek filmu pro dospělé
Rozvedli jsme se po šesti letech, mně bylo skoro čtyřicet. Měl jsem ale krásnou dceru, tu už mi nikdo nikdy nevezme. Dnes je jí pět a je to moje princezna, uděl bych pro ni všechno na světě. Dokonce kvůli ní vycházím i se svou exmanželkou přesto, že si hned po rozvodu našla šamstra. Vlastně si myslím, že ho měla už v době, kdy ještě byla se mnou. Ale to už je fuk. Já nemám nikoho.
Tedy, ještě nedávno jsem neměl, na ženy jsem prostě neměl náladu. Ale ona mi změnila život, ukázala mi, že se nemusím bát dalšího vztahu. Přitom jsem ji potkal na místě, kde bych to nečekal ani v nejdivočejším snu. Navíc mám pocit, že takto začínají filmy pro dospělé, ne? Přijde chlápek, potká učitelku… ne, že bych nějaké takové filmy viděl. Humor, samozřejmě. Však vy víte.
Mohu poděkovat své ex
Semlelo se to celkem rychle. Ráno mi volala manželka, tedy bývalá, že je jí zle a jestli bych mohl Klárku hodit do školky. To se nestalo hodně dlouho, vlastně nikdy, když na to tak myslím. Takže jsem s radostí souhlasil, vyhrabal se z postele a šupajdil za svou ex. Dcerka byla jako vždy samý úsměv, hned mi zlepšila den. Dohodli jsme se, že se odpoledne uvidíme, bývalka kupodivu souhlasila.
Odvedl jsem ji až do třídy, šli jsme totiž o chlup pozdě. Omluvil jsem se, jak se sluší a patří její paní učitelce. Sympatická žena, ale ani omylem bych na nic nepomyslel. Když jsem odcházel, vyběhla za mnou. Zeptala se mě, jestli bych neměl čas probrat dceru. Bál jsem se, co se děje, takže jsem samozřejmě souhlasil. Potkali jsme se ještě ten den večer, když jsem svoji princeznu odvedl k mámě.
Dlouho mi nic nedocházelo
Domluvili jsme se na kafe, nešel jsem nijak extra vymóděný. O to víc mě překvapilo, když paní učitelka dorazila ve skvěle padnoucích šatech, ve kterých vynikla její postava. Musel jsem uznat, že vypadá skvěle, nikdy jsem si toho nevšiml. S dcerou naštěstí nic nebylo, později mi došlo, že to byla záminka. Bavili jsme se výborně, ale stále jsem nemyslel na nic víc. Asi mi to prostě nedocházelo.
Ona ale naštěstí měla výdrž. Ještě dvakrát mě pozvala „ven“, vždy měla nějaký zástupný důvod. Až pak mi začalo svítat, to už jsem byl ale lapen v jejích sítích, aniž bych to v té chvíli ještě tušil. Ale byla, a vlastně stále je, naprosto skvělá. Nějaký ten pátek spolu žijeme a nemohu si to vynachválit. Nejprve jsem se sice bál, jak to vezme dcera, přeci jen táta a její učitelka. Naštěstí to ale vzala skvěle. Měl jsem jednu skvělou parťačku, teď mám dvě. Nemohu být šťastnější!
