Článek
Měli za sebou období, kdy si zrovna nepadali do náruče. Přesto paní Hana vždy tvrdila, že se synem vychází bez větších problémů. „Když mohl, pomáhal mi, neměl s ničím problém. V jeho pubertě samozřejmě byla období, kdy jsme na sebe štěkali, ale to je asi normální. Po jeho dvacítce už to bylo v klidu,“ vzpomínala sympatická a stále velmi aktivní seniorka.
Nechápala, co se děje
Když si o deset let později našel vážnou známost, byla spokojená. O dva roky později byla svatba a všechno se zdálo být zalité sluncem. Manželé byli spokojeni, vychovávají spolu dvě děti, které jsou už dospělé. „Z ničeho nic se ale naše vztahy začaly kazit. Nechápala jsem, kde se stala chyba.“
Všechno pak vyvrcholilo na jedné rodinné oslavě, kde ji snacha ošklivě urazila. „Řekla něco nevhodného a urážlivého o mém vaření, a to před celou rodinou. Bylo mi to hrozně líto a cítila jsem se ponížená. Nejhorší na tom bylo, že můj syn se na to jen díval a nic neřekl. Zdálo se, že mu to nevadí, nebo se dokonce postavil na stranu své ženy. Bylo to pro mě jako kudla do zad.“
Možná ji vytočila závěť
Nevěděla, co má dělat. Měla tušení, že může jít o její majetek, který samozřejmě chtěla odkázat synovi. „Dala jsem ale do závěti podmínku, že pokud by se cokoli stalo s jejich manželstvím, Karla nemá absolutně na nic nárok. Mohlo ji to vytočit. Ale dalo se o tom přeci mluvit. Navíc já jsem to nijak netajila.“
Navíc byla zklamaná a zmatená z reakce syna, který jakoby se svojí ženou souhlasil. Nebo prostě jen „musel“ souhlasit? Těžko říct. „Mám se s ní pokusit promluvit a dát jí najevo, že se mi to nelíbilo? Nebo se mám od ní distancovat a nechat syna, aby si s ní vyřešil své problémy sám? Možná bych se měla zamyslet i nad svým vlastním chováním. Třeba jsem ji urazila. Vážně nevím.“
Řekla jsem, co jsem neměla
Ať byl důvod pro ostrá slova jakýkoli, nadělal hodně zlé krve. Tím spíš, že se seniorka neudržela a vmetla snaše do tváře cosi o zlatokopkách apod. Drtivá většina rodiny se přesto jasně postavila na stranu paní Hany. Ona ale ví, že co bylo řečeno, nevrátí. „Je to prostě špatné. Oni teď na další rodinné akce nepřijedou, nemáme šanci si věci vyříkat. Zkoušela jsem se kontaktovat syna, ale marně. Někdy si říkám, že jsem ho asi špatně vychovala, když si nedokáže stát za svým. Ale zase - chápu, že s Karlou žije.“
Paní Hana se zatím nerozhodla, co bude dělat. Bolí ji nezájem syna. Má štěstí alespoň v tom, že vnoučata si mohou dělat, co chtějí. „Nemůže je proti mně využít jako zbraň. navíc kluci nemají problém za mnou zajet. A také říkali, že je doma docela dusno. Snad si to nakonec vysvětlíme.“
