Článek
Když odlétala do Tuniska, měla na tváři takový ten rozzářený úsměv, který znamená, že je jí všechno jedno. Byla spokojená, že si dopřála dovolenou. Přesto, že na ni zaměstnavatel tlačil, aby zůstala doma. „Prý mě moc potřeboval. Jako vždycky. Ale řekla jsem si, že také udělám něco pro sebe. Už jsem odpočinek potřebovala opravdu hodně,“ vzpomíná Dana.
Všechno bylo jinak
Původně chtěla „zmizet“ alespoň na dva týdny, nakonec z toho bylo sedm dní. Uvědomila si, že o práci přijít nechce ani zažívat peklo ze strany šéfa. Takže se dohodli na kompromisu. „Nakonec to vzal v pohodě. Dokonce mi popřál šťastný let, což byl na toho bručouna docela výkon.“
Let měla opravdu klidný, takže když přistála v Africe, její dobrodružství mohlo bez problémů zažít. To ale ještě nevěděla, že věci velmi rychle vezmou jiný spád, než si původně představovala. „Chtěla jsem se jen povaloval na pláži a vůbec nic neřešit. To nakonec nevyšlo. Vlastně se všechno dělo úplně naopak.“ Dana totiž hned po příletu na hotelové recepci potkala sympatického chlapíka. „Aziz byl kouzelný. Měl úsměv, kterému ženy podléhaly. Já jsem nebyla výjimkou.“
Ukázal jí cestu rájem
Sympatická brunetka přiznala, že se do něj na první pohled zamilovala. I proto, že s manželem to v té době měli hodně nahnuté. „V podstatě jsme řešili, jestli se rozvedeme hned, nebo až naše dcera trochu poporoste. Jinak jsme si ale žili vlastní životy. On nemluvil do toho, co dělám já, já jsem zase nijak neřešila jeho. Výsledek byl ten, že jsme se konečně po letech přestali hádat.“
Dana tak neměla žádné morální zábrany, žádný červík pochybností v ní nehlodal a nenašeptával, že dělá chybu. S Azizem to bylo skvělé. „Užívali jsme si. Provedl mě městem, ukázal spoustu zajímavých věcí. Byl muslim, ale žádný zatvrzelý, jak vídáme v některých filmech. O jeho náboženství jsme mluvili, neměl se mnou jako se ženou problém. Alespoň jsem si to tedy myslela.“
Čekali tam jeho bratři
Hned třetí den Aziz svoji Evropanku pozval k sobě domů. V té době už za sebou měli pár „chvilek“ na jejím hotelovém pokoji, takže jí to nepřišlo divné. „Problém byl v tom, že jakmile jsem dorazila, odvedl mě do místnosti, kde čekali čtyři jeho bratři. Zavřeli dveře a zeptali se mě, jestli vím, co se teď bude dít. Já neřekla ani slovo, strachy jsem se klepala. Mohli si se mnou dělat, co by chtěli. Nikdo o mně nevěděl.“
Její černé myšlenky se ale nenaplnily, nedošlo k žádnému útoku. „Začali mi předčítat korán. A ptali se mě, co si o jednotlivých pasážích myslím a jestli jsem v pohodě s tím, že muž je víc než žena apod. Prostě do mě hustili nějaké jejich myšlenky. Všechno jsem odkývala, jen abych se dostala pryč.“
Po zhruba třech hodinách Aziz Danu odvezl jakoby se nechumelilo. „Asi si myslel, že se budeme dál vídat, že mě dostane na jejich víru. Já ale nevylezla z pokoje. Jen dvakrát jsem šla na pláž, pak až na letiště. Dovolená, kterou jsem si vysnila, se mou vlastní naivitou změnila tak trochu ve vězení.“
Zdroj: autorský článek
