Článek
Nikdy neměl problém s tím, aby si našel partnerku. Dlouho však nemohl narazit na tu pravou. Jan měl vždycky pocit, že mu ve vztahu něco chybí, proto to byl většinou on, kdo ho ukončil. Ne nadarmo se však říká, že to nejlepší přijde ve chvíli, kdy to člověk nejméně čeká. I když je otázka, jestli se s odstupem času vůbec dá říct, že setkání s Hankou pro něj bylo to nejlepší, co ho v životě potkalo. Pokud jde o Jana, ten by to tak pozitivně rozhodně neglosoval.
Osudové setkání v baru
Nicméně dlouho se zdálo, že půvabný brunetka je pro něj pravým požehnáním. Měla všechno, co vždycky u ženy obdivoval - byla krásná, chytrá, sportovala, měla přehled o dění kolem sebe, dokázala si udělat legraci z jiných, ale i sama ze sebe apod. Prostě jestli hledal dokonalou ženu, tak ji onen pošmourný večer našel. „Seděl jsem v baru a čekal na kamaráda. Venku lilo, on mi napsal, že nedorazí, protože jim onemocněl pes. Byl jsem naštvaný a nevěděl, jestli jít domů, nebo sám popíjet jako nějaká troska. Nakonec jsem se zvedl a doslova vrazil do ženy, která šla zrovna kolem,“ vzpomínal pobaveně.
Místo, aby mu vynadala, vytasila se takovým úsměvem, kterým ho dostal do kolena. V té době tušil, že se začíná odehrávat příběh, který bude hodně zajímavý. Začal se samozřejmě omlouvat, ona ho však ani nenechala domluvit. „Říkala, že je to úplně v pohodě, že se to stává. Že ji mnohem víc trápí jít do toho deště, protože nemá deštník.“ Jelikož Jan deštník měl, nabídl půvabné slečně, že ji doprovodí, kam si řekne. Prý na oplátku za to, že do ni vrazil. Ona pobaveně souhlasila. Nakonec skončili ještě v jednom baru a dlouho do noci si povídali.
Našel něco, co mu vyrazilo dech
Bylo to jako z červené knihovny. Náhodné setkání vyústilo v hluboký cit, který skončil žádostí o ruku a následně i svatbou. Jan byl spokojený, přesně takhle si představoval vztah se ženou, která ho bude naplňovat. Čtyři roky manželství uplynuly jako voda a vypadalo to, že dokonalosti nic nechybí. Snad jen miminko, o kterém partneři sice mluvili, ale nikdy nedošlo na reálné kroky. Jan to neřešil, jeho partnerka byla o čtyři roky mladší, takže doufal, že budou mít ještě dost času. Osud to ale zařídil jinak.
Pro vystudovaného inženýra nikdy nebyl problém, aby se zapojil do domácích prací. Uměl docela obstojně vařit, zvládal i další věci včetně žehlení a praní. Než šel prát, měl ve zvyku projít byt, jestli se někde něco „neválí“. A tenkrát automaticky sáhnul i po kalhotech, které ležely napůl složené u manželky ve skříni. „Myslel jsem, že jsou na vyprání, když nebyly na místě. A mimoděk jsem sáhl do kapes, abych nevypral něco důležitého. Našel jsem palubní vstupenku. Nechápal jsem.“
Nevěra byla krutá realita
Na dovolené už nějakou dobu nebyly, nikam v poslední době necestovali, natož letadlem. Na Jana šli mdloby, když si představoval, co vše to může znamenat. Nechtěl ale černý scénář, doufal, že se to vysvětlí. Začal ale dál pátrat a nevěřil vlastním očím. Brzy přišel na to, že jeho drahá polovička v podstatě žije druhý život. „Ta letenka byla přesně z doby, kdy mi tvrdila, že je u kamarádky v Praze. Evidentně nebyla. A takových věcí jsem našel víc. Bylo jasné, že mě podvádí. Otázkou jen bylo, jak dlouho to trvá.“
Stále věřil, že by mohlo jít jen o nějaký úlet, nebo se najde jiné vysvětlení. Nenašlo. Když na manželku spustil, ta příliš dlouho nezapírala. Ostatně, důkazů bylo hodně. Jan zjistil, že bohatí muži jsou pro jeho partnerku slušným zdrojem obživy. U něj si udělala něco jako zázemí, od něj vyrážela za „byznysem“. „Zjištění, že žiji s luxusní společnicí, pro mě bylo hrozné. Proto se tak uměla chovat, proto to vystupování. Skvěle hrála, uměla zahrát na noty, které chtěl chlap slyšet. Samozřejmě jsme se rozvedli. Od té doby jsem sám, ženám už nikdy neuvěřím.“
Zdroj: autorský článek
