Článek
Když jsem Martinu po první večeři odvezl domů a proběhlo obvyklé oboustranné poděkování za příjemně strávený večer, začal jsem hodnotit, co všechno bylo jinak oproti předchozím schůzkám. Nejvíce mě překvapila absence počátečního ostychu. Bylo to, jako bychom se znali roky—možná i proto, že jsme si předtím hodně psali. Celkově působil náš kontakt uvolněně a bez zbytečné nervozity. Na druhou stranu na mě Martina působila až příliš sebejistě, možná dokonce suverénně. Mohla to být snaha zamaskovat vlastní nejistotu, ale nedokázal jsem posoudit, nakolik to bylo její přirozené chování.
Další schůzky proběhly bez větších komplikací. Jednou jsme si zašli na pivo do výletní restaurace, jindy jsme vyrazili na delší výlet do přírody. Během těchto setkání jsme probírali všechno možné, včetně našich minulých vztahů a seznamovacích nezdarů. Bylo to nezávazné a veselé, často jsme se škádlili a sbližovali se polibky nebo dlouhými objetími. Jediné, co mi na Martině začalo trochu vadit, bylo její neustálé srovnávání. Jak jsem pochopil, několik let žila s mužem, který jí sice zajistil pohodlný životní standard, ale zároveň ji omezoval téměř ve všem. Přesto ho považovala za svou životní lásku a svým způsobem k němu vzhlížela. Kvůli jeho majetnickým sklonům ho však nakonec opustila. Tento pohled na život shora občas přenášela i do našeho vztahu.
V Martině se tak střetávaly dva světy. Jeden skromný, který ji držel nohama na zemi a projevoval se její dochvilností, trpělivostí, ochotou se přizpůsobit a starostlivostí o své blízké—kam jsem se nově mohl počítat i já. Druhý svět byl plný pokřivených, povrchních hodnot jejího předešlého života, které se projevovaly snahou urvat, co se dá, bez ohledu na ostatní, nebo povrchním vnímáním vztahů. Přesto jsme spolu trávili čas rádi, její občasné výlevy se mi dařilo krotit a kdykoli to bylo možné, byli jsme spolu.
Pomalu se blížil okamžik, kdy budeme moct strávit první noc společně. Ano, plánovali jsme to jak dva puberťáci, kterým mají na víkend odjet rodiče. Ale když máte oba děti, není jednoduché zajistit, že budete mít celý víkend volný. Na ten večer jsem se připravoval opravdu důkladně—jak teoreticky, tak prakticky. Uklidil jsem celý byt, vypral a převlékl postel, nachystal povlečení i pro mladou paní, nakoupil víno, sushi a připravil další dobroty. Před návštěvou jsem se upravil, nezapomněl na důkladné oholení ani příjemnou vůni.
Martinin příchod byl poněkud rozpačitý. Ještě ve dveřích prohlásila, že má strach, a proto sdílí polohu svého telefonu. Usadila se v obýváku bez velkého rozhlížení nebo nabídky pomoci. Já mezitím nanosil dobroty, nabídl víno, posadil se k Martině a začali jsme si povídat. Jídlo, pití a rozhovor byly samozřejmě jen předehrou k tomu, k čemu celý večer směřoval. A zde musím sebekriticky přiznat, že jsem selhal. Když o tom zpětně přemýšlím, šlo zřejmě o kombinaci únavy, alkoholu, nervozity a ještě něčeho dalšího. To „něco“ bylo vědomí, že Martina očekává výkon, super zážitek, který rozhodne o dalším vývoji našeho vztahu—jak mi zcela otevřeně popsala na základě její předchozí zkušenosti. Ráno pak bylo ještě podivnější než večer. Martina neskrývala zklamání, já se sice snažil, aby ráno proběhlo pro oba příjemně, ale ve skutečnosti jsem se těšil, až odejde.
Přestože se naše první společná noc nedá popsat jinak než jako fiasko, scházeli jsme se dál a nakonec jsme ji oba přijali jako úsměvnou epizodu našeho vztahu. Chtěl jsem s Martinou být víc než jen jednu noc a toužil po prožití společné romantiky. Proto jsem navrhl wellnes víkend v klidném hotelu. Martina nadšeně souhlasila, a tak jsme po dvou týdnech od oné nešťastné noci vyrazili.
Hned na začátku dostala moje představa romantického víkendu první trhlinu Martininým prohlášením, že z toho nemá dobrý pocit. Když jsem se zeptal proč, odpověď jsem vlastně nedostal. To mi odjezd značně otrávilo. Několikahodinová cesta pak proběhla v relativním klidu, ale očekávání příjezdu bylo mírně nervózní. Hotel působil příjemně. Náš pobyt začínal večeří, před ní jsme se prošli. Co mě ale rozladilo, byla častá zmínka o Martinině bývalém partnerovi. Srovnávala mě při řízení během cesty, při jednání s hotelovým personálem i při večeři, která nakonec připomínala spíš diskuzní klub než romantické posezení. Na pokoji jsem se pak omluvil kvůli únavě a usnul.
Další den jsme podnikli výlet, který sám o sobě byl krásný, ale naše neshody mu ubraly na kouzlu. Ačkoli večerní wellness pomohl některé hrany obrousit, romantiku jsem stále necítil. Později na pokoji jsem opět raději požádal o klid a ani Martina neprotestovala.
V den odjezdu jsme absolvovali poslední společnou snídani a zamířili domů. Když jsem Martinu vysadil před jejím domem, oddechl jsem si. Uvědomil jsem si, že náš vztah nebude pokračovat. Z víkendu jsem byl natolik otrávený, že jsem si už nedokázal představit společnou budoucnost. Martina měla mnoho kvalit, byla přímá a nekomplikovaná, ale její požadavky byly pro mě nesplnitelné.
A tak prozatím končí moje vztahová horská dráha. Zkusil jsem oslovit několik žen a částečně slavil úspěch. Zároveň jsem si uvědomil, že každá žena je jiná a univerzální způsob, jak ji získat, neexistuje. Největší lekcí bylo poznání, že se nemusím vrhat do každého vztahu jen proto, abych nebyl sám. Budu otevřený novým seznámením, ale už se nechci do vztahu vrhat za každou cenu.
