Článek
Poté, co šlo naše manželství definitivně do kopru, jsem si chtěl co nejdříve najít nový vztah. Přeci nezůstanu sám! Chtěl jsem také zahojit bolístku, kterou mi rozchod způsobil. Ačkoliv na takovou bolest bych potřeboval spíš lobotomii než náplast.
Je mi 46, není čas ztrácet čas, proto jsem se rozhodl rozhodit co nejširší sítě. Nejprve jsem se zaregistroval na té asi nejznámější online platformě, stáhl si aplikaci, našel pár jakž takž povedených fotek a napsal o sobě několik vtipných řádků – s vědomím, že mám co nabídnout. Nejsem vyloženě odpudivý, mám širokou paletu zájmů, dobrou práci a celkově mám život pod kontrolou. Nastavil jsem si věkové rozmezí potenciálních partnerek, svůj akční rádius a pustil se do toho.
Otevřel se mi nový svět. Po letech manželství, kdy jsem se prakticky nepodíval na jinou ženu kromě své vlastní, jsem měl na dosah prstu nepřeberné množství potenciálních partnerek. Nebo spíš neměl. Ta věc totiž funguje tak, že před sebou máte vždy jen jeden profil, který musíte buď olajkovat (posunout doprava), nebo odmítnout (posunout doleva). Vyhledávat nelze, aplikace nabízí profily podle vlastního algoritmu. Nevadí, začal jsem tedy třídit. Ale ouha! Po pár lajcích aplikace píše, že jsem si denní počet lajků vyčerpal. Pokud chci pokračovat, můžu si připlatit. Odolávám platbě v řádu stokorun, telefon na dnešek odkládám a těším se na spoustu lajků, které přes noc obdržím.
Ráno, ještě v posteli, beru do ruky mobil, otevírám aplikaci a kontroluji počet lajků. Nic. Nevadí, říkám si, a uplatňuji svých pár denních lajků na nejhezčích profilech. Musím přiznat, že některé ženy jsou podle fotek opravdu krásné. Netušil jsem, že existuje tolik pohledných svobodných žen. Některé fotografie mají kvalitu jako ze žurnálu. Při srovnání s realitou, kterou vídám třeba na koupalištích, to vypadá, že všechny hezké ženy sedí doma u mobilu, popřípadě se mobilem fotí při cestování, sportování, řízení auta či józe.
Večer se situace opakuje – lajky mám vyčerpané, mně žádné nepřibyly a pokud nechci zahazovat pohledné profily, nezbývá, než čekat. Nebo si připlatit. Tak to jde několik dalších dní. Nepomáhá ani lepší výběr mých fotografií, ani střídavé přidávání a ubírání vtipnosti v popisu o mně.
Samostatnou kapitolou jsou profily jednotlivých žen. Menší část si dala alespoň trochu záležet na tom, aby o sobě něco napsaly. Čím méně atraktivní fotografie, tím obsáhlejší a patrně upřímnější popis sebe sama. Naopak u atraktivnějších žen bývá text většinou strohý – často v duchu „Jsem, jaká jsem.“ Zároveň si všímám opakujících se prvků – téměř všechny ženy mají rády cestování a sport. Často zdůrazňují, že už vědí, co chtějí, a nehledají jen fyzickou krásu, ale také inteligenci, vtip a celkovou úroveň.
Pak si všímám možnosti poslat zprávu namísto obyčejného lajku. Cítím šanci. Nejsem typ, který by napsal jen „Ahoj, jak se máš?“ a myslel, že má splněno. Do každé ze tří dostupných zpráv píšu něco o tom, proč mě žena zaujala, a poděkuji za reakci. Po půl hodině mám vyčerpané všechny tři zprávy, které posílám profilům působícím sympaticky, a čekám na odpověď. Mine několik dní a nic. Rozesílám další lajky. Přichází i pár lajků zpět, ale v neplacené verzi aplikace nevidím, kdo mi je poslal.
Není čas na hrdinství – kupuji si měsíční předplatné. Konečně vidím, kdo mi poslal lajky. Ani jeden profil není z těch atraktivních, většina žen je starší než já a nejhezčí na jejich fotografiích bývají jejich domácí mazlíčci. Přikupuji i 50 zpráv, kterými chci zaujmout. Alespoň už vím, jaká je cena za kontakt – aplikace si za ně strhla 2,5 tisíce.
Když se mi zadaří a ve výjimečných případech zprávou zaujmu, konverzace celkem hezky plyne. Jde bez výjimky o rozvedené ženy s jedním nebo dvěma dětmi, často jsou samy už delší dobu. Nepředvídatelným kamenem úrazu je ale vzdálenost. Zejména u žen z Prahy je skutečnost, že já z Prahy nejsem, doslova nepřekonatelná překážka. Přestože v našem hlavním městě mohu být denně, cesta mi nezabere víc než hodinu, po zjištění, že z Prahy nejsem, končí slibně se rozjíždějící konverzace jednoduchým zrušením spojení bez dalšího vysvětlení. Takže cestování, které je hlavním koníčkem prakticky všech žen, nebude asi jejich nejoblíbenější činností.
Postupem času jsem se zaregistroval na dalších platformách slibujících jistotu seznámení. Situace se však opakovala – bez placeného předplatného člověk vlastně nic nevidí. Po pár dnech váhání jsem si předplatné koupil, protože bez něj je hledání prakticky nemožné. A peníze jen létaly.
Online seznamování jsem dal dva měsíce. Dva měsíce, během kterých jsem se cítil jako otrok sociálních sítí, které umožní nahlédnout na horizont možností, ale pokud chce člověk za něj, musí tvrdě zaplatit. Kvalita profilů byla různorodá – od fotografií rozmazaných jak kdyby je fotili kalkulačkou, přes běžné sympatické ženy, až po dokonalé snímky bez jakékoli osobní informace. U těch posledních mám podezření na umělé profily určené k přitahování platících uživatelů.
Svět online seznamování je jako obrovský kolotoč, na kterém všichni frčí závratnou rychlostí. Čas na seznámení je dán momentem, kdy se vaše sedačky vzájemně přiblíží, ale šance na takové přiblížení snižuje odstředivá síla kolotoče. A i když se vzájemně přiblížíte, šance, že z takového kontaktu něco vznikne, je minimální. Spousta účastníků se chce buď jen točit, někteří se koukají jinam a některé sedačky jsou zcela prázdné jen s pěkným obrázkem připevněným na opěradle.
Nebudu vás napínat. Seznamky jsem odhlásil, předplatné zrušil. Stovky lajků, desítky zpráv a několik shod vyústily ve tři schůzky. Jejich průběh a výsledek ale vydá na samostatný článek. O tom až příště.
