Článek
První rande nedopadlo. Tedy dopadlo objektivně dobře, jen už nemělo bohužel pokračování.
Na seznamce na mě ale mezitím vykoukla žena, která mě okamžitě zaujala. Znáte ten moment z pohádek, kdy princi přinesou obraz princezny a on se podle té jediné malby okamžitě zamiluje? Takový jsem měl pocit. Ta žena, říkejme jí třeba Lucie, nebyla prvoplánově krásná. Neměla nijak stylizované fotky. Byla na nich naprosto přirozená – s krásným úsměvem, hnědýma očima a dlouhými hnědými vlasy. Přestože už jí bylo přes čtyřicet, stále působila dojmem dívky. V profilu měla několik poznámek o sobě – její zájmy, jako chůze, čtení a příroda, byly mi sympatické. Byla křehká a půvabná.
Napsal jsem jí obsáhlou zprávu, v níž jsem upřímně vyjádřil své sympatie a seriózní zájem. Byla dlouhá, možná až příliš podrobná, ale světe div se – zabralo to. Ozvala se mi s dvoudenním zpožděním a napsala, že není ten typ, který by aktivně působil na seznamce, ale děkuje za zájem a ráda by se se mnou sešla. Vyměnili jsme si telefonní čísla a začali si psát. V konverzaci odpovídala spíš stručně, ale byla milá, ocenila vtip – a než bychom trávili týdny dopisováním, raději jsme se domluvili na schůzce hned následující týden.
Lucii jsem navrhl tři restaurace v jejím městě a nechal ji vybrat. Nakonec jsme se shodli na restauraci vysoko nad městem s krásným výhledem. Týden čekání byl jako věčnost. V mém věku jsem měl pocit, jako když jsem v deseti letech očekával Vánoce a nemohl se jich dočkat. Dávno jsem měl vybraný outfit, znovu koupil malý sladký dárek a v den schůzky si jen zprávou s Lucií potvrdil, že se večer setkáme.
Na místo jsem vyrazil s předstihem – nejen ze zvědavosti, ale i proto, že jsem samotné místo neznal. Lucie dorazila s mírným zpožděním, s omluvou, že předávala děti na hlídání. Pochopitelně jsem to přijal bez výhrad. Byl jsem rád, že dorazila. Krásná, elegantní, usměvavá.
Uvnitř restaurace se opakoval obvyklý scénář: objednávka jídel a zajímavá konverzace. Přestože jsem byl nervózní a mluvil až příliš, Lucii to bavilo. Probrali jsme spoustu témat a na večeři strávili více než tři hodiny, které uběhly jako voda. U auta jsme se lehce políbili, poděkovali si za večer a slíbili si, že si napíšeme.
Při odjezdu Lucie ještě na chvíli zastavila, stáhla okénko a podívala se na mě, stále stojícího na místě rozloučení. Měl jsem skočit dovnitř a políbit ji ještě jednou? Jen jsem ještě jednou poděkoval za krásný večer, dlouze jsme se na sebe zadívali, ona se usmála a odjela.
Večer přišla zpráva, v níž děkovala za krásný večer. Jak mě během večeře upozornila, o víkendu odjela na pracovní detox, kde nebyla dostupná na telefonu.
Po návratu však přišla studená sprcha. Omluvila se, že nebyla dostupná, a napsala, že po utřídění si myšlenek dospěla k rozhodnutí, že v randění nebudeme pokračovat. Bylo mi jasné, že ji nemohu přemlouvat. Odpověděl jsem s pochopením, ale už při odesílání odpovědi jsem věděl, že se jen tak nevzdám.
Uplynuly skoro dva měsíce, během kterých jsem na Lucii každý den myslel. A pak jsem konečně dostal příležitost ji znovu vidět. Moje sestřenice má nedaleko místa, kde Lucie bydlí, chalupu s jablečným sadem, kde z těch svých jablek vyrábí cider. Pozvala mě na ochutnávku s dovětkem, že si mohu někoho přivést. Poděkoval jsem a návštěvu potvrdil. Okamžitě jsem věděl, že pozvu Lucii.
Napsal jsem jí se třesoucíma se rukama zprávu, že bych ji rád pozval na ochutnávku cideru. A světe div se – souhlasila okamžitě.
V sobotu jsem vyrazil k sestřenici a předem ji informoval, že přijedu s kamarádkou. Lucie na mě čekala před domem. Když si přisedla do auta, přivítali jsme se polibkem. Byl krásný jarní den a po desetiminutové jízdě jsme dorazili jako pár.
Návštěva proběhla nad očekávání dobře. Lucie o cideru ledacos věděla, okamžitě si se sestřenicí i jejím přítelem sedla a sestřenice na mě během setkání významně pomrkávala. Když jsme byli s Lucií chvíli sami, znovu jsem ji políbil. Nebránila se. Po třech hodinách jsme se rozloučili a já ji odvezl domů. Ještě v autě jsme se domluvili na další den – plánovali jsme spolu strávit neděli.
V neděli dopoledne jsem Lucii vyzvedl u ní doma. Byla opět nádherná, její vlasy jemně zvlněné a oblečení dokonale odpovídalo plánovanému programu. Vyrazili jsme do galerie, kde jsme o několik desítek minut později obdivovali obrazy. Já obdivoval Lucii – a naše společná cesta mezi uměním byla stále intimnější. Postupně jsme se líbali kdykoli jsme se ocitli sami. Galerii jsme opouštěli mírně udýchaní a lehce se červenající.
Sedli jsme si do kavárny vedle galerie, dívali se dlouze do očí a svět kolem přestal existovat. Lucie se mi svěřila, že by nikdy nevěřila, že se jí něco takového ještě může přihodit. Já byl v sedmém nebi. Během naší návštěvy se vystřídali snad všichni hosté, aniž bychom si toho všimli.
Pak jsme zašli na oběd a pokračovali do kina. Koupili jsme si partnerskou sedačku, v prázdném kině seděli vedle sebe, drželi se za ruce, a v méně napínavých scénách se políbili. Na konci filmu došlo i na slzy. Seděli jsme, dokud neskončily titulky, a kino jsme opouštěli až jako úplně poslední.
Lucii jsem dovezl před dům, kde jsme se dlouho loučili. Poděkoval jsem jí za nejhezčí víkend za několik posledních let a doufal, že si ho někdy zopakujeme.
V následujícím týdnu měla Lucie na starost děti a občas jsme si jen napsali. Její odpovědi chodily zpočátku obratem, později se začaly zpožďovat a byly kratší. Koncem týdne jela s dětmi na prodloužený víkend. Z něj komunikovala stále méně. Chápal jsem to – chtěla mít klid a užít si čas s rodinou.
Po jejím návratu to však nevypadalo na žádné zlepšení. Neplánovala další schůzku, a nakonec mi napsala, že má pocit, že jsme každý jiný a že náš kontakt chce ukončit. Poděkovala mi za krásný víkend a popřála hodně štěstí.
Na Lucii nedokážu zapomenout. Byl to sice jen jeden víkend, od kterého už uplynulo několik měsíců, ale stále na ni myslím a doufám, že se časem ještě potkáme. I když po dvou odmítnutích si už moc nadějí nedělám.
Jsem ale zmatený z víkendu, který jsme spolu prožili – protože podle všeho vypadal jako začátek krásného vztahu.
Mezitím se ale objevila Martina. Pohledná, sympatická, a co je nejpodstatnější – projevila zájem jako první.
