Článek
Jako každý začínající rodič jsem chtěl, aby moje děti, když už nebudou třeba výjimečné něčím, že o nich bude psát celý svět. Nebo nebudou to malí géniové tak, aby od malička chodily na zajímavé kroužky a sporty. Mám holčičky, takže balet, gymnastika, flétna, nebo keramika, to jsem rovnou zavrhl. Prostě chtěl jsem něco extra ordinérního. Něco kulervoucího . Něco co když řeknete, tak se vás všichni budou ptát: „Co že to dělají?“
Správný kroužek
Starší dceři byly 3 roky, mladší byla teprve Lilek v bříšku a byl čas se rozhlédnout po tom správném kroužku. Samozřejmě baletů, gymnastiky máme v našem městě spousta, ale ten správný výjimečný kroužek, který by určil osud mé starší dcery, chyběl.
Pokud hledáš, najde si tě to samo
Osud tomu chtěl a kroužek pro moji holčičku si mě vlastně našel sám. Dostal jsem nabídku moderovat ples ve stylu Star Wars,. A i když to bylo zadarmo, tak to se prostě neodmítá. Hvězdné války jsou srdcovka. Příležitost si konferovat ples v kostýmu Darth Maula se člověku nenaskytne každý den.
Darth Maul
My jsme BASTA
Na programu plesu měli taneční číslo, kterému jsem zprvu nevěnoval pozornost. Zjistil jsem si informace od trenérky, hezky si s ní popovídal. Soustředil jsem se hlavně na to, aby vše proběhlo z mojí strany v pořádku. Bral jsem to jako další taneční číslo, které budu muset uvést. Tu se na ples do šatny začalo sjíždět na vystoupení asi 50 dětí různých věkových kategorií i s rodiči. Přišlo mi to zvláštní, ale ještě jsem tomu nepřikládal větší důležitost. Můj zájem to upoutalo, až když ty nejmenší holčičky vlétly na parket a naplnily sál svým:
„My jsme BASTA CHEER LEADERS!“
Teď moji pozornost a všech upoutaly dokonale! Děti lítaly vzduchem, metaly salta, padaly provazy a rozštěpy. Od těch nejmenších po ty největší.
A od té doby máme doma Cheerku. Teda vlastně tři Cheerky, protože už tomu sportu propadly všechny . Klárka, Lilinka i Matka mých dětí.
I jako rodič dospívám
Samozřejmě jsem jako rodič dospěl a postupem času jsem se smířil s tím, že pokud máte holčičky, tak většinou chodí na balet, jako většina kluků chodí na fotbal nebo hokej. Takže i my jsme chodily na balet. Ve druhé třídě přišla na řadu keramika a když Klárka nastoupila do první třídy, tak přišla na řadu i flétna. Nejhezčí na tom je, že si o to řekla sama, že chce chodit na flétnu. Nemuseli jsme jí nutit. Po první třídě si sama zase řekla, že už na flétničku chodit nechce. Zase jsem jí do ničeho nenutili.
Flétna ve 21. století
Při kroužku s flétnou jsem přišel na to, že už jsme v 21. století plném možností. Dostal jsme a psal jsem si o informace paní učitelce emailem, doporučila mi značku flétny a že si dokonce může moje dcera vybrat i barvu. V dnešní době už nemusíte mít klasickou béžovou, jako když jsem chodil do školy, ale i růžovou, modrou, zelenou. Dal jsem tedy Klárce vybrat, protože si myslím, že by se měla odmalinka sama umět rozhodovat. Většinou mě přesvědčí o tom, že je to možná chyba. Přeci jen mám holčičky.
„Červenou nemají?“
„Ne!“ a zopakoval jsem jí barvy.
„Modrou…“
„Ne!“
„Zelenou…. Bílou… “
Ne! Táto?!“ zněla už nervózně.
„Ano?“
„A nešlo by koupit modro zelenou?“
„Ne!“
Nakonec si vybrala béžovou jako jsem měl já.
Já žiju ve 21. století, ale nevím jak mám vysvětlit dceři, že její požadavky už jsou v tom 22.
