Článek
Koupání dětí, a to zejména když máte dvě a navíc mořské panny, vyžaduje od rodiče nejen skafandr, ale i rozhodnost admirála, který pevnou rukou vede svou loď a posádku napříč mořskými živly. A pokud navíc myjete mořským pannám vlásky, musíte být alespoň chobotnice s přesvědčovacími schopnostmi kapitána Jacka Sparrowa.
Jedna, druhá
Jedna chce mít hlavičku normálně, druhá chce mít přitom žínku přes očička. Obě ruce máte v permanenci a mydlíte jim hlavy hlava nehlava. Jedna si může hlavičku potopit pod vodu. Druhá si musí hlavičku opláchnout kyblíčkem. Běda, když na to zapomenete.
Je možné česat vlasy vidličkou?
Holky jsou umyté, a nyní začíná ten pravý frmol. Je třeba je vyndat, zabalit do ručníků, osušit, vysušit a vyfoukat vlásky, učesat, nandat pyžámko. A to vše dvakrát! Zvláště mořské víly mají náročné vlásky. Říká se, že holčičky jsou po otcích. Kdyby to byla pravda, moje holky by vlasy neměly, stejně jako já. A během česání a foukání vlasů mých „rorpostovlasaťených“ dcer mi už několikrát na mysli vytanula otázka: „Jak si ta mořská panna Ariel mohla česat vlasy vidličkou?“
Kdy tady byli…
Česal jsem a foukal vlásky Klárce a pálila ji asi podobná smysluplná otázka: „Tatínku, kdy tady byly dinosauři?“
Liluška se mezitím sama mazala krémíkem a oblékala si pyžámko.
„No, to je hodně dávno, miliony a miliony let…“
„Kdy tady tedy byly dinosauři?“ opakovala znovu a přehodila hlavou. Pokračoval jsem v česání a foukal vlásky dál a uvědomil jsem si, že moje starší dcera sice umí počítat do dvaceti, a to i anglicky, ale miliony let pro její tehdy 5letou hlavičku je nic neříkající abstraktní pojem. Asi stejně nezajímavý, jako že dinosauři neměli vlasy.
Dinosaur suší vlasy
„Dinosauři tady chodili po zemi, a to ještě nebyli ani lidi,“ začal jsem obšírně.
„A když jsi se narodil, tak tu ještě dinosauři byli, že jo?“
„Ne, miláčku!“ smál jsem se do fénu.
„A když jsi se narodil, tak už tu dinosauři nebyli?!?“ zeptala se trošku zklamaně.
„Ano, dinosauři už tu nebyli, když jsem se narodil. Nebyli tu ani když se narodila babička, ani když se narodila prababička.“
„Aha…“ vyfoukaná hlava se ponořila do ticha.
„A tati?“ hlava náhle oživla a asi jsem jí tím fénem i trošku hlavičku zavařil.
„Kdy bude prababičce ten milion?“
