Článek
Chvilku jsem se rozmýšlel, jestli tento příběh vydám před finální volbou prezidenta, nebo až po. Důvod, proč jsme se nad tím zamýšlel, je, že součástí příběhu je nejen moje volební preference, ale i mých dětí. Nakonec jsem se rozhodl, že to pustím do světa teď, protože to krásně dokresluje dění okolo nás. Prezidentské volby jsou jenom trigger a spouštěč příběhu.
První kolo
Minulý týden se odehrávalo první kolo prezidentských voleb a já jsem samozřejmě bedlivě sledoval dění okolo toho všeho. Holky přišly v pondělí ze školy a já měl puštěné zprávy a hned po tom najely volební spoty kandidátů. Holčičky mi hned sdělily svoje volební preference.
„Já bych volila Nerudovou!“ pronesla Klárka rázně: „já chci na Hradě holku!“
Líbilo se mi její zapálení. Později jsem zjistil, že za tím jejím nadšením je třeba hledat ne Nerudovou, ale mladého Nerudu, v kterém má dcera našla zalíbení. Chápu, je to sympaťák.
„Já budu volit Babiše!“ vstoupila nám razantně do diskuze o prezidentských kandidátech Lilinka.
„A koho budeš volit ty, tati?“ zajímala se Klárka.
„Já budu volit generála!“
„A proč ho budeš volit?“ zajímala se dál a potěšilo mě, že chce vést dialog a že se zajímá. Lilinka odběhla do pokojíku dělat úkoly a já jsem Klárce vysvětli svůj postoj, proč chci volit generála a proč ne paní Nerudovou. I to Klárku zajímalo. Během týdne jsme na to narazili ještě několikrát a s holčičkami se o tom bavili.
Prezidentovy dcery
Zase jsem někam jeli. A zase to bylo v autě. Ano většina mých historek je z auta. Nevím, proč. Tak jsme zase narazili na prezidentské volby. A holky napadlo úplně to stejné, co mě a o čem jsem psal přibližně před rokem. Byla to jen taková úvaha.
„Tati, co kdyby jsi byl prezident ty?“
Zakousl jsem se do volantu a snažil se zachovat vážnou tvář. Přeci jenom ony ten dotaz myslely naprosto vážně. Vysvětlil jsem jim, že nemůžu být prezident, protože na to ještě nemám věk. Prezidentem může být člověk, kterému je minimálně 40 let. Takže já to můžu zkusit až v dalším volebním období. A musel bych získat 50 tisíc podpisů. Holky byly trošku zklamané.
„Tati, že to zkusíš?“ naléhala Lilinka.
Představil jsem si, jak si rozložím stánek u nás na náměstí a budu sbírat podpisy.
„A vám by nevadilo, že byste mě vídaly každý den ve škole?“
„Jak to myslíš?“ zareagovala Klárka.
„No prezident má svoji fotku v každé třídě nad katedrou.“
„To by asi bylo v pohodě!“ shodly se holky.
„A musely bychom se přestěhovat do Prahy na Hrad a musely byste jezdit do školy s ochrankou.“
„To jako fakt?“ podivily se obě najednou.
„To když by jsme šli do herničky, tak by s námi šla ochranka?“ koukala na mě do zrcátka udiveně Lilča.
„No, jasně,“ potvrdil jsem jí to: „ale mělo by to i své výhody! Mohli bychom hrát na schovku na pražském hradě a na zámku v Lánech!“
Zaparkoval jsem v podzemních garážích obchodního centra. Holky se mě vyptávaly, co bych jako prezident mohl dělat a ony se mnou. Vtipné bylo, že vymyslely spoustu věcí, co napadlo mě, když jsem zasnil a psal o tom před rokem. A spoustu dalších. Podpořily mě, že bych to všechno dal. Vůbec nepochybovaly, že bych nebyl dobrý prezident a že by to pro ně mělo nějaká úskalí. Prostě se opájely tou představou, že budou dcery prezidenta.
Dítě u volební urny
Já budu volit…
V sobotu jsem šel volit a znovu jsem se zeptal holek, koho by šly volit. Klárka jednoznačně odpověděla, že chce na hradě Danuši. Lilinka odpověděla, že už nechce volit Babiše.
„A koho tedy?“
„Já bych volila tebe tati! Ty jsi můj prezident!“
To jsou ty okamžiky, kdy se dojímám.
