Nejlepší jméno pro kočku

Matka mých dětí je milovnice zvířat a především koček. Já jsem milovník zvířat, ale nemám rád kočky. Stabilně jsou na domě tři kočky. Bohužel sledem životních okolností se tehdy počet ustálil na jednu, tedy jednoho kocoura. Dvě kočky odešly do kočičího nebe, a tak kocour Mirek zůstal na svém kočičím panství sám.

Nevím, jak to Matka mých dětí dělá, ale netrvalo to snad ani měsíc a po odejití druhé kočky do kočičího nebe se najednou a znenadání na zahradě objevila nová kočička.

Samozřejmě jí byl poskytnut azyl. Matka mých dětí rozhodila sítě přes všechny fejsbůkové i webové stránky, co zachraňují zvířata v okolí, zda kočička někomu nechybí. K jejímu štěstí samozřejmě nikomu nechyběla, a tak kočka mohla zůstat.

Problém nastal jinde. Kočka trpí velmi zajímavou letorou. Ač uděláte, co uděláte, tak vrčí. Otevřete jí dveře domů, vrčí. Dáte jí najíst, vrčí! Chcete ji pohladit, vrčí! Nechává se hladit, vrčí! Chcete si s ní hrát, vrčí! V duchu jsem si říkal, koho mi to jenom připomíná?

Kocour Mirek, velký vykastrovaný kocour černý jako noc, dům považuje za svoje teritorium a jen tak nikoho nepřijme. Ale po odchodu svého harému do nebe viděl v nově příchozí číče možnost občasného rozptýlení a hrátek. Tady však narazil.

„Měla jsem obavu, že ji Mirek nepřijme!“ sdělovala mi své strasti s kočkami Matka mých dětí.

„Proč?“

„Víš, jakej je! Myslela jsem, že se jí (novou kočku) bude snažit vyhnat… Ale on ji vcelku přijal. A chtěl se s ní dokonce mazlit.“

„Jo, to ho chápu! Chybí mu Míňa s Nugetou (kočky, co už jsou v pánu).“

„Ta mu ale dala. Pofackovala ho a vrčí na něj!“

„Nepřipomíná ti to někoho?“ došlo mi, koho mi ta kočka připomíná.

„Koho?“

Poprvé v životě jsem s tím kocourem soucítil a rozuměl jsem mu: „Našla si tě kočka, která je stejná jako ty! Ty taky pořád vrčíš!!!“

„Ty jsi blbej…“

Dalším krokem bylo nově příchozí kočičce vybrat jméno. K tomuto úkonu byly přizvány naše holčičky. Samozřejmě začaly vymýšlet různá kočičí jména jako Míca nebo Mia.

„Já vím, jak se bude menovat!“ nakonec to rozsekla ta nejmenší.

„Jak se bude jmenovat, Lilinko?“ zajímalo Klárku.

„Chebavevajíčtu!“

A je to logické! Nejlepší způsob je pojmenovávat zvířátka po věcech, co máte rádi. A Lilinky nejvíc nejoblíbenější jídlo byl momentálně chleba obalovaný ve vajíčku. Klárka si zase přeje suchozemskou želvičku, takže podle toho klíče se bude jmenovat.

„Špagetyskečupemasesýrem“.

„Ne, bude se jmenovat Lucinka!“ nesouhlasila Klárka.

„Ne, je to Chebavevajíčtu!“

Kočka dostala jméno Lucinka a má náturu jako Matka mých dětí. Pokud někdo před Lili kočce řekl Lucinko, tak ho samozřejmě nezapomněla upozornit na to, že ta kočička se jmenuje Chebavevajíčtu. Nakonec se kočka jmenovala Viola.

I když doma byly již dvě kočky a Chlebavevajíčku alias Viola se zabydlela, tak Lilinka si přála koťátko. Malé heboučké koťátko. Nejdřív mělo být bílé, pak černé. Nakonec si vybrala mourovaté. Začal nový boj o jméno. Maminka chtěla, aby dostalo koťátko jméno jako Mašlička, nebo Cukřenka. Lilinka rozhodla, že to bude Micinka. Nakonec je z ní Cukřena.

Kdyby bylo na mně, jmenovala by se „Pes“. Psy mám rád. Vždycky jsem chtěl psa. Tedy dva a jmenovali by se „DARTH“ a „VADER“. A taky by neměli rádi kočky…