Táta z paneláku prezidentem

Tento blog jsem napsal rok zpět a nijak nevyjadřuje to, koho budu volit, nebo koho byste měli volit vy a nebo zda byste vůbec jít volit měli. Je to vaše rozhodnutí. Další řádky slouží spíše k pobavení. Máme přímou volbu prezidenta. A prezidentem při troše snahy, štěstí a splnění podmínek může být kdokoliv z nás. 

Už dlouhou dobu, když jedu z práce nebo do práce, tak už neposlouchám klasické rádio, ale pouštím si podcasty. Poměrně nedávnou jsem objevil podcast dvou mladých kluků „Perfektní Blbci“. Dva mladí kluci si zvou do Lucerny lidi, kteří je zajímají, a mluví s nimi z pozice mladé generace. Cestou z práce jsem si pustil jejich rozhovor s Markem Hilšerem. Doktorem, nyní senátorem, který v roce 2018 kandidoval na prezidenta.

Velmi mě zaujala první část rozhovoru, kdy Hilšer vypráví o tom, co ho vedlo ke kandidatuře na prezidenta. Vnitřní nespokojenost s věcmi veřejnými, nynějším prezidentem, víra v přímou demokracii. Od myšlenky v hospodě s kamarády přešel až po sbírání podpisů na náměstí bez jakýchkoliv sponzorů a mediální masírky. Nakonec došel až k celostátní kampani a ucházení se o post prezidenta republiky. Tenhle naivní a lidský přístup, že když se mi něco nelíbí, tak musím začít u sebe, měl bych se zvednout a jít s tím něco udělat, je mi blízký.

Při to všem poslouchání inspirativních řečí jsem se trošku zasnil a představil jsem si, jaké by to asi bylo, kdybych se ucházel o post prezidenta já. Táta dvou dcer bydlící v panelákovém bytě a jezdící v 13 let starém autě. Pracující v IT. V první fázi bych musel získat těch 50 tisíc podpisů. V dnešní době sociálních sítí a možnosti se sám promovat na internetu by to nemusel být takový problém. Mohl bych vyvěsit i transparent s volebním heslem z balkonu našeho paneláku. Když by lidi viděli, že se o úřad prezidenta uchází táta z paneláku s dětmi ve střídavé péči, určitě by to vedlo k malé senzaci. Tím bych i získal úderné heslo pro volbu. „Táta z paneláku prezidentem!“To by jistě mohlo mít úspěch.

Když bych získal všechny hlasy na petici, tak kampaň už by byla hračka. Děti táhnou a já jako otec, který se rozhodl kandidovat na prezidenta, bych mohl změnit naší zemi pro své dcery.  Tak bych určitě oslovil nejednoho občana naší republiky a ani jedno oko by nezůstalo suché. V kontaktní kampani s ostatními kandidáty by na mě nemohl nikdo tahat špínu, protože jsem se politicky neangažoval. Jediné, na čem by mě mohli nachytat na švestkách, je moje jazyková výbava, a tak bych musel zapracovat na své angličtině, abych mohl reprezentovat naší zemi se vší parádou. I když fešná tlumočnice by mi nevadila.

Když už jsem se takhle při jízdě opájel sněním, tak jsem si dovolil tu volbu prezidenta vyhrát. Představil jsem si, jak jsem v chrámu sv. Víta jmenován prezidentem. Holčičky mám po boku v rozkošných purpurových kabátkách s barety a jsou na mně hrdé, že je jejich táta prezident. Představil jsem si, jaké by to asi bylo hrát po práci s holčičkami na schovku na Hradě. Jak se proháníme na kolobrndách Zlatou uličkou. Dělali bychom si legraci z hradní stráže a dělali jim různé kanadské žertíky. Taková dobře umístěná práskací kulička při výměně stráže udělá své. Všechny svátky a volný čas by byl vyhrazen vegetování na zámku v Lánech a náš pes Dobísek by se proháněl po zámeckém parku. Do školy by holčičky vozila ochranka v nažehlených šatičkách. Ve škole by mě viděli prakticky pořád, protože bych visel v každé třídě…

Pak začali v podcastu probírat příští přímou volbu prezidenta v roce 2023 a zda Marek Hilšer bude kandidovat a mně došlo, že vlastně nemůžu být ještě prezidentem. V roce 23 mi ještě nebude 40. To je základní podmínka, občanovi musí být minimálně 40 let v době kandidatury. Můj sen se rozplynul a táta z paneláku prezidentem příštích 8 let nebudu. Ale mohl bych dělat tiskového mluvčího, to může dělat dneska prakticky každý. A já myslím, že by mi to šlo a určitě bych to dělal lépe než ten nynější. O tom jsem přesvědčen!