Článek
Aleš (35) a jeho žena Andrea žili spokojený život. Měli dva malé kluky, milovali se a vlastně jim nic nechybělo. Aleše trápila jenom jedna věc - tchán Richard. Úspěšný inženýr s vlastní prosperující firmou a několika patenty, který Aleše nikdy nepřijal. Pro svou jedinou dceru si představoval někoho lepšího, někoho, kdo by se mu mohl rovnat. Aleš sice měl dobrou práci, ale chybějící vysokoškolský titul a celkově skromnější poměry ho v očích tchána odsoudily k věčnému srovnávání, ve kterém Aleš vždycky prohrával.
Pravdou je, že Aleš sice nerad, ale musel sportovně přiznat, že Richard je frajer. Neustále se udržoval v kondici, sledoval moderní technologie, investoval do akcií a kryptoměn. Na druhou stranu si neodpustil při každé příležitosti Aleše ponižovat, nebo mu dával najevo jeho nedostatky. Andrea Aleše milovala a nikdy mu nedala najevo, že by si přála něco víc. Aleš se přesto s Richardovým chováním těžce smiřoval a pocit křivdy se v něm pomalu hromadil.
Vše se změnilo jednoho večera. Zazvonil Alešův telefon a na druhé straně byl jeho nejlepší kamarád Martin, se kterým se znali už na gymnáziu a společně začali studovat i výšku. Martin, na rozdíl od Aleše, vysokou školu dokončil. Teď byl slyšitelně vzrušený. „Viděl jsi aktuální cenu BTC? A máš pořád ten externí hardisk z vejšky?!“ vyhrkl Martin. Aleš nechápal, o co jde. „Proč?“ zeptal se zmateně. „Pamatuješ, jak jsme si v roce 2011 ze srandy každej koupili 10 bitcoinů?“ Martinův hlas zněl naléhavě. Aleš se jen zasmál. „Víš, že si z tý vejšky nepamatuju skoro nic, byl jsem pořád nalitej,“ odpověděl. Chvíli trvalo, než Martinovi došlo, že Aleš si to opravdu nepamatuje. Nemohl to pochopit, protože si celou dobu myslel, že cenu bitcoinů sledují oba stejně pečlivě.
Když hovor skončil, Alešovi to konečně došlo. Byl milionář. Díky Martinovi, protože to tenkrát byl jeho nápad. Tedy… pokud najde ten starý hardisk. Po chvíli hledání v krabici, ve které schovával věci z dob studií, ho naštěstí našel. A Martin měl pravdu – opravdu na něm, krom stovek fotek z mejdanů a hromady hudby a filmů, bylo i 10 bitcoinů!
Aleš se okamžitě svěřil ženě. Oba byli v šoku, ale rychle se shodli, že nikomu zatím nic neřeknou. Nejdřív si chtěli v klidu promyslet, co s nově nabytým bohatstvím udělají.
O víkendu, při tradičním nedělním obědě u Andreiných rodičů, se Martinovi naskytla ideální příležitost srovnat skóre s tchánem. U kávy se Richard jako obvykle začal chlubit. „Na začátku roku 2024 jsem investoval milion do bitcoinů a od té doby se mi ta investice víc než zdvojnásobila,“ pronesl s hrdostí. Aleš se jen usmál. Klidným ale sebevědomým hlasem prohlásil: „Bitcoiny? Těch jsem koupil 10 už v roce 2011.“ To že si to vlastně vůbec nepamatoval, si samozřejmě nechal pro sebe.
Výraz v Richardově tváři byl k nezaplacení. Pro Aleše to byl pocit naprostého zadostiučinění, na který nikdy nezapomene. Od té chvíle se k němu tchán Richard začal chovat úplně jinak. Aleš by se odvážil tvrdit, že snad dokonce i s respektem. Měl z toho dokonce ještě lepší pocit než z nalezených bitcoinů.
