Článek
Danovi je pětatřicet a už pět let žije s přítelkyní Nelou v klidném, stabilním vztahu. I když prvotní ohňostroje vášně už dávno dohořely, nahradila je hlubší spokojenost a vzájemné pochopení. Jejich životní cesta se ubírala poklidným tempem, bez větších výkyvů – až do jednoho úterního odpoledne.
Dan byl na služební cestě, ponořený v pracovních povinnostech. Během krátké pauzy si letmo zkontroloval notifikace na chytrých hodinkách. Na displeji se rozsvítila nová zpráva na WhatsAppu od Nely. Stálo v ní: „Večer si užijeme. Těším se. :)“
První, co ho napadlo, byla lehká zmatenost. „Večer? Vždyť se mám vrátit až zítra,“ proběhlo mu hlavou. Co tím myslela? Že by se spletla a chtěla to poslat někomu jinému? Nebo je v tom něco víc? Červíček pochybností se začal vrtat v jeho mysli, ale neměl čas se tím hlouběji zabývat. Důležitá schůzka se blížila a práce volala. Odložil zprávu do pozadí své mysli s tím, že se jí bude věnovat později.
Schůzka se protáhla a Dan byl rád, že má konečně klid. Jakmile se uvolnil, jeho myšlenky se vrátily ke zprávě. Vytáhl telefon, otevřel WhatsApp a najel na konverzaci s Nelou. Sjel očima dolů, aby si zprávu přečetl znovu a pokusil se rozluštit její význam. K jeho překvapení tam ale nic nebylo. Zpráva, kterou před pár hodinami viděl na svých hodinkách, jednoduše zmizela.
„Zpráva byla odstraněna,“ stálo na jejím místě.
Dan se zamračil. Pocit zmatku se prohloubil a připojila se k němu i dávka úzkosti. Proč by smazala takovou zprávu? Dan věděl, že když si zprávu přečte na hodinkách, v aplikaci se nezobrazí potvrzení o přečtení. Je to ten důvod, proč tu zprávu Nela smazala? Protože si myslí, že ji nečetl? A co doopravdy znamenala ona věta o „užívání si večera“?
V Danovi začaly klíčit pochybnosti. Je možné, že Nela někoho má? Ta myšlenka ho bodla. Na druhou stranu, mohla to být jen zpráva pro nějakou kamarádku. Sice se Nela nezmiňovala, že by se na večer s holkama chystala, ale ta možnost tady pořád byla. Možná zapomněla, nebo se to domluvilo na poslední chvíli.
Dan se rozhodl, že nebude nic zjišťovat. Ta představa, že by mohl potvrdit své nejhorší obavy, byla příliš paralyzující. Raději se bude držet té nadějnější varianty, že zpráva byla určená pro kamarádku. Bude se utěšovat touto myšlenkou, ačkoliv v koutku duše bude přetrvávat nejistota. Pohodlí domněnky bylo pro něj v tu chvíli důležitější než bolestivá pravda.
S mobilním telefonem v ruce a hlavou plnou otazníků se Dan snažil soustředit na práci, ale už to nešlo. Zmizelá zpráva se stala nečekanou záhadou uprostřed jeho jinak poklidného života, ale on se rozhodl, že ji nechá nevyřešenou.
Jak dlouho se podle vás dokáže Dan s touto nejistotou vyrovnávat?
