Článek
Dana (42) se s povzdechem podívá na rodinný rozpočet, který její manžel (53) s pedantickou přesností vede. Kdysi jí imponovala jeho schopnost hospodařit s penězi. Vyrůstala se čtyřmi sourozenci a rodiče neměli moc peněz, takže byla zvyklá šetřit. Když potkala staršího, zodpovědného muže, který uměl s penězi, zdálo se jí, že našla dokonalého partnera. Jenže to, co kdysi obdivovala, se postupem času stalo noční můrou. Její manžel se stal chorobným skrblíkem a jejich život se změnil v neustálý boj o každou korunu, i když peněz už mají víc než dost.
Manželovo šetření už dávno překročilo hranici rozumného hospodaření a stalo se posedlostí. Pro Danu je to vyčerpávající, ale a cítí se v pasti.
Na stařičké rychlovarné konvici jsou pečlivě narýsované čárky, aby se vždy uvařilo jen správné množství vody. Rodina se koupe v jedné vodě, a to v pořadí od nejčistšího po nejšpinavějšího člena. Splachuje se jen po velké potřebě. Zubní kartáčky se mění dvakrát ročně a vždy kupují ty nejlevnější v akci.
Každý nákup je mistrovské dílo logistiky. Manžel studuje letáky všech obchodů v okolí a na kole jezdí klidně do tří různých prodejen, aby koupil každou položku za tu nejnižší akční cenu. Žádné impulzivní nákupy, nic navíc, pro radost, jen tak na chuť. Zelenina a ovoce se kupují jen sezónní a nejlevnější. Mnohem lepší ovšem je, když se ovoce dá někde sklidit zadarmo. Dana má pocit, že její manžel má dokonalý přehled o všech volně přístupných ovocných stromech v okolí.
Topí se jen na nezbytné minimum, v zimě chodí doma v několika vrstvách oblečení. Svítí se jen tam, kde je to absolutně nutné a na co nejkratší dobu. Spotřebiče se vypínají ze zásuvky, aby se ušetřila i ta nejmenší spotřeba.
Kino, restaurace, výlety – to jsou pro manžela zbytečné výdaje. Děti nedostávají kapesné, však si vydělají až budou moci chodit na brigády, do té doby mají smůlu. Dovolená je pro ně neznámý pojem, maximálně jednodenní výlet na kolech, s jídlem připraveným doma, nebo můžou jet na chatu k manželovým rodičům.
Oblečení nakupují v secondhandech a nosí se, dokud se nerozpadne. Pokud se dá něco opravit, opravuje se to donekonečna. Nové věci se kupují jen v nejnutnějších případech a vždy ty nejlevnější varianty.
Dana by možná i tohle extrémní šetření dokázala nějakým způsobem snést, kdyby se netýkalo i jejich dvou dětí. Ty už začínají trpět. Spolužáci ve škole se jim smějí kvůli obnošenému oblečení, tomu že nemají mobilní telefon nebo proto, že nikdy nejedou na školní výlet. Dana vidí jejich trápení a cítí se bezmocná. Mají peněz dost, manžel je pilně hromadí na bankovním účtu, ale k čemu jim to je, když je nesmí utratit a žít plnohodnotný život?
Dana by tak ráda cestovala, poznávala svět, dopřála dětem zážitky, na které by nikdy nezapomněly. Ale je v pasti manželovy posedlosti. Neví, jak dlouho to ještě vydrží. Jejich společný život se stal paradoxem – jsou finančně zabezpečení, ale žijí jako chudí. A Dana si stále častěji klade otázku: stojí to za to?
