Článek
Nikdy bych nevěřila, že se budu cítit takhle poníženě na obyčejné rodinné grilovačce.
Michal byl okouzlující mladý muž s dobrou prací i vychováním a já věřila, že tentokrát to může být vážné. Chodili jsme spolu už pár měsíců a já si říkala, jaké mám štěstí, že jsem konečně narazila na normálního, zodpovědného chlapa. Když mě pozval na oslavu s jeho rodinou, těšila jsem se. Říkal, že to bude „prostě jen klasická grilovačka“, a já jsem si myslela, že to bude příjemný, uvolněný víkend. Jak moc jsem se mýlila.
Přijeli jsme na zahradu jeho rodičů. Všechno vypadalo idylicky – vůně grilovaného masa, smích, slunce. Michalova maminka byla milá, tatínek mi nabídl víno. Rodina se zdála na první pohled docela normální, i když trochu hlučná.
Povídali jsme si, smáli se. Grilovalo se maso, pilo se pivo, prostě klasická letní pohoda. Postupně se ale atmosféra měnila. S každým dalším pivem se hlasitost zvyšovala a vtipy a vyprávěné historky se začaly stáčet jen k jednomu tématu . Michal se zdál být ve svém živlu, smál se s rodinou a ani si nevšiml, že se necítím úplně komfortně.
Mezi hosty byl strejda Bohouš. Michal ho představil jako starého mládence a rodinného baviče. Zpočátku to bylo neškodné. Strejda Bohouš vyprávěl vtipy, které se mi zdály být na hraně a popíjel jedno pivo za druhým. Čím víc pil, tím blíž se ke mně sunul. Zpočátku to byly jen ležérní komplimenty na moje oblečení nebo úsměv. Ale pak se to zvrhlo.
Přitočil se ke mně, když jsem stála u stolu a povídala si s Michalovou tetou. Michal byl jen pár metrů ode mě a něco si nadšeně vykládal s bratrancem. Strejda Bohouš byl už očividně hodně opilý. Položil mi ruku na záda, pak ji posunul níž, až mi spočinula na hýždi.
„Ty jsi teda kočka, Emičko,“ zamumlal a jeho dech páchl po pivu a cibuli. „Víš, s tebou bych si klidně zatančil i na stole… nebo klidně i v ložnici.“
Ztuhla jsem. Snažila jsem se jeho ruku setřást, ale on ji držel pevně. Pocítila jsem, jak mi celým tělem projela vlna odporu. Podívala jsem se na Michala. Oči se mi rozšířily hrůzou a prosbou zároveň. Očekávala jsem, že přijde, že ho zastaví, že řekne něco. Cokoliv.
Místo toho se Michal jen zasmál. Strejda Bohouš ještě něco rádobyvtipně prohodil, Michal ho plácl po rameni a řekl: „Ále, strejda Bohouš je jen takový vtipálek, Emi. Vždycky si rád popije a pak dělá legrácky, viď, strejdo?“
Strejda Bohouš se jen zazubil a konečně ruku dal pryč. Ale ten jeho pohled, ten pocit znechucení a hlavně Michalova reakce, nebo spíš absence reakce, mě zasáhly jako blesk. Pocítila jsem příval vzteku a zklamání. Michal se mě nezastal. Zlehčoval situaci, místo aby mě ochránil. V tu chvíli jsem věděla, že je konec. Bylo mi úplně jedno, jak moc jsem ho měla ráda, nebo jak hezký byl náš vztah doposud. Tohle byla ta poslední kapka.
Omluvila jsem se, že mi není dobře, a šla si sbalit věci. Michal za mnou přišel do pokoje, zmatený. „Co se děje, zlato? Byl to jen strejdův hloupý vtip, no tak.“
„Žádná vtip, Michale,“ řekla jsem mu s klidem, který mě samotnou překvapil. „Končíme. Ne kvůli „údajnému“ vtipu , ale kvůli tomu, jak ses zachoval. Já si zasloužím, aby se mě můj partner zastal, když mě někdo obtěžuje. A ne abys to zlehčoval.“
Michal vypadal zaskočeně, možná i uraženě. Snažil se něco říct, ale já jsem ho zastavila. „Ne. Nemusíš nic říkat. Prostě už s tebou nemůžu být.“
Sešla jsem dolů, rozloučila se s jeho rodiči s úsměvem, který jsem vykouzlila z posledních sil a odjela. Věděla jsem, že jsem udělala správné rozhodnutí. V žádném byť na první pohled sebelepším vztahu bych se neměla cítit nechráněná a ponížená.
Co myslíš, udělala Ema správnou věc? Jak bys ty reagoval/a v takové situaci?
