Článek
Ema, dnes dvaatřicetiletá žena s jiskrou v očích a vřelým úsměvem, se občas zastaví a s tichým povzdechem se ponoří do vzpomínek. V patnácti prožívala poprvé tu spalující, všeobjímající lásku. Bláznivě se zamilovala do Romana, kluka s uličnickým úsměvem a nejhlubšíma modrýma očima, který jí na dva dlouhé roky naprosto ovládl srdce i mysl. Dny plynuly ve znamení pohledů, tajných snů a nekonečného čekání na sebemenší projev zájmu, který nikdy nepřišel. Roman ji jednoduše neviděl, nebo nechtěl vidět.
Naopak jeho nejlepší kamarád Petr se snažil hodně, ale jeho starostlivost a upřímný zájem tehdy Ema nevnímala. Byla příliš zaslepená Romanem. Ale Petr byl trpělivý. Pomalu a nenápadně se propracovával k jejímu srdci. A jednoho dne, když už byla Ema unavená z nenaplněné lásky k Romanovi, si ho konečně všimla. Jeho laskavosti, jeho spolehlivosti a toho, jak moc si jí váží. Zjistila, že s Petrem se cítí v bezpečí, milovaná a viděná.
Dnes, o patnáct let později, je Petr jejím manželem a otcem jejich dvou úžasných dětí. Ema ho miluje s hlubokou, klidnou a pevnou láskou, která se budovala roky na základech vzájemného respektu, důvěry a sdílených snů. Petr je pro ni dokonalý manžel a otec. Je oporou, spřízněnou duší, parťákem do života. Je to muž, na kterého se může stoprocentně spolehnout, který ji podporuje v každém kroku a který by pro ni a jejich rodinu udělal cokoliv.
Život má ale zvláštní smysl pro ironii. Petr a Roman jsou stále nejlepší kamarádi, takže se Ema s Romanem občas potkává. A Roman, který ji před lety totálně ignoroval, by teď najednou zájem měl. Jeho pohledy jsou teď intenzivnější, jeho slova mají jiný tón. Ale Ema jím pohrdá. Roman je pro ni ztělesněním všeho, co nechce v partnerovi. Je nespolehlivý, nestálá a i když má manželku, přesto si často neodpustí hloupé, sexistické poznámky a návrhy. V Romanovi vidí prázdnotu, zatímco Petr je plný lásky a integrity. Roman jejímu muži nesahá ani po kotníky.
A přece… pokaždé, když Romana vidí, projede jí tělem ten zvláštní, známý pocit motýlků v břiše. Je to ozvěna té patnáctileté, beznadějně zamilované holky, která v sobě stále nosí otisk první, byť nenaplněné lásky. Je to iracionální, matoucí, ale je to tam. Ema se s tím smířila. Ví, že ten pocit zamilovanosti už ji asi nikdy neopustí. Je to jako stará jizva, která občas zatepe, i když už dávno není ranou.
Ale Ema je silná žena. Ví, co má a váží si toho nade vše. Nikdy by nedovolila, aby ten dávný pocit zašel dál. Nikdy by neohrozila svou rodinu, svého manžela, svou lásku k Petrovi. A Roman se nikdy nedozví, jaký zmatek v ní pořád vyvolává. Ten střípek minulosti zůstane jen jejím tichým tajemstvím, skrytým hluboko v srdci.
