Článek
Je léto, slunce svítí a vzduch voní dobrodružstvím! Pro Davida a Moniku, čerstvě zamilovaný pár, to znamenalo jediné – první společnou dovolenou. A kam jinam vyrazit než do sluncem zalitého Chorvatska, ideálně vlastním autem, aby si mohli užít svobodu a romantiku na čtyřech kolech? Plán zněl dokonale. Realita? Ta, jako vždy, měla trochu jiný scénář.
Balení probíhalo v hektickém duchu – David bez remcání nakládal kufry plné plavek, šatiček a letních sandálků. Monika se dokonce snažila nacpat do auta i svou sbírku letních klobouků.
Všechno vypadalo idylicky, dokud nepřišla první pohroma. Už za pár kilometrů se ozvalo záhadné klepání od motoru. „To nic není, lásko, jen se motor rozjíždí po zimě,“ uklidňoval David Moniku, která už viděla jejich chorvatský sen v plamenech. Klepání se ale stupňovalo a nakonec je donutilo zastavit u prvního servisu. Diagnóza? Výměna jakéhosi „dílu“, jehož název zněl pro Moniku jako zaklínadlo z Harryho Pottera. Oprava trvala půl dne a stála Davidovy nervy a podstatnou část dovolenkového rozpočtu.
Sotva vyjeli ze servisu, Monika zjistila, že zapomněla peněženku! Panika. Okamžitě se vrátili, aby ji naštěstí našli, zapadlou pod stolem v obýváku.
V noci, konečně na rakouské dálnici, unavení a podráždění, se David s Monikou začali přít o tom, jestli nezabloudili. Monika trvala na tom, že David špatně odbočil a ten zase tvrdil, že s Moničinými navigačními schopnostmi by zabloudili i ve vlastním bytě. Hádka vygradovala do „tiché domácnosti“, která jim vydržela několik desítek kilometrů.
Po nekonečné jízdě zastavili na pumpě, aby si protáhli nohy a dali si kávu na probrání. Vystřídali se za volantem a David by si asi rád na chvíli zdříml, kdyby nezjistil, že nechal na pumpě ležet mobil. Obsluha si toho naštěstí všimla a vzala si ho k sobě, jak zjistili, když se na nejbližším sjezdu z dálnice otočili a spěchali zpět na pumpu.
S východem slunce a blížícími se chorvatskými hranicemi se nálada začala pomalu zlepšovat. První pohled na azurové moře a malebné pláže dokázal zázraky a na všechny katastrofy ze začátku cesty bylo zapomenuto.
Po příjezdu a ubytování se David s Monikou vydali na první chorvatskou večeři. Objednávka se ale změnila v boj. Číšník nerozuměl ani slovo anglicky, Davidova chorvatština se omezovala na „dobar dan“ a Moničina gesta vypadala spíš jako pantomima. Nakonec dostali úplně jiné jídlo, než si objednali. Místo romantické večeře se tak odehrálo malé komediální představení, které nakonec skončilo bouřlivým smíchem a poznáním, že „někdy je prostě lepší nechat věci na náhodě“.
Zbytek dovolené už probíhal v naprosté idyle. Objevovali skryté zátoky, ochutnávali místní speciality a nekonečné hodiny se smáli, když vzpomínali na začátek dovolené „hrůzy“ .David Monice slíbil, že příště na dovolenou raději poletí a Monika Davidovi, že už mu nikdy nebude kecat do řízení (no, alespoň ne tak často).
Jejich první dovolená v Chorvatsku sice začala jako tragikomedie, ale skončila jako pohádka. Ukázala jim, že láska není jen o slunných dnech, ale i o bouřkách, které se dají společně přečkat. A tak se David s Monikou vrátili domů nejen s opálenou kůží a plným fotoaparátem, ale hlavně s posíleným vztahem a spoustou vtipných historek, na které budou vzpomínat ještě dlouho. A to je přeci ta největší výhra, nebo ne?
