Článek
Jako starší sestra, jsem svého mladšího brášku Davida vždycky měla potřebu ochraňovat. Možná to bylo tím, že na nás v dětsví rodiče neměli moc času, takže jsem se o něj od malička musela starat. David byl vždycky tak trochu mimoň, nebavil ho sport ani holky, žil si ve vlastním imaginárním světě.
Pak objevil počítače. Nejdřív trávil hodiny hraním strategických a RPG her, ale postupně se jeho fascinace přesouvala k programování. Takže nám všem bylo jasné, co bude studovat. Hned po absolvování vysoké školy si založil IT firmu. Vůbec nerozumím tomu, co vlastně dělá, ale jeho firma, kterou vybudoval od základů, ho relativně brzo velmi dobře finančně zabezpečila. Avšak zatímco v profesním životě exceloval, v mezilidských vztazích mu to už tak dobře nešlo. Často se zdálo, že postrádá určitou intuici, nebo možná emoční inteligenci, zkrátka to vůbec neuměl se ženami. A pak se v jeho životě objevila Martina.
Ta mi byla od prvního setkání nesympatická. Bylo v ní něco, co mě instinktivně varovalo. Zatímco David byl zaslepený, já si nemohla nevšimnout, že Martina se o jejího bratra ani o jejich společnou domácnost téměř nestará. Dokonce ho přemluvila, že si na úklid a vaření zaplatí hospodyni. Její zájem se soustředil výhradně na Davidovy peníze. Drahé nákupy, exotické dovolené a luxusní životní styl, který on štědře financoval. Když mi David nadšeně sděloval, že Martinu požádal o ruku a chtěl, abych mu odsvědčila svatbu, radost jsem z toho neměla, i když jsem Davidovi nic neřekla. Za svědkyni jsem mu samozřejmě šla.
Zlom nastal jednoho večera, když jsem byla služebně na pobočce ve vedlejším městě. Po celém dni schůzek jsem se rozhodla jít s kolegy na skleničku, abych si trochu odpočinula. V rušném baru, plném lidí a hudby, můj pohled náhodou zabloudil k jednomu ze stolů. Tam seděla Martina a skvěle se bavila se dvěma cizími muži. Flirtování bylo očividné, smích hlasitý a gesta až příliš familiární. Cítila jsem, jak se mi žilách vaří krev. Chvíli jsem sledovala scénu jako zařezaná a nemohla uvěřit vlastním očím. Martina si mě všimla až po několika minutách. Její úsměv okamžitě zmizel, tvář jí zbledla a panika v očích byla nepřehlédnutelná. Rychle se rozloučila s oběma muži a doslova se vypařila z baru. Pro mě to byl jasný signál. To, čeho jsem se obávala, se potvrdilo. Věděla jsem, že nesmím dál váhat.
O pár dnů později jsem Martině zavolala a trvala na tom, že musíme sejít. Vybrala neutrální půdu – klidnou kavárnu, kde jsme mohly mluvit bez přerušení. Martina dorazila viditelně nervózní, zřejmě tušila, co se bude dít. Nechodila jsem kolem horké kaše. S chladnou hlavou jsem ji připomněla, čeho jsem byla v baru svědkem a pak jí dala jasné ultimátum. Buď s tím okamžitě přestane a začne se o Davida starat jako skutečná manželka, která si váží Davida a všeho, co pro ni dělá, nebo mu řeknu úplně všechno. Vysvětlila jsem jí, že David si zaslouží lásku a věrnost, a ne někoho, kdo ho jen využívá a zrazuje. Martině jsem dala jasně najevo, že pro ni není jiná možnost. Svého mladšího brášku budu chránit, i kdyby to znamenalo rozbít jeho manželství.
Zdá se, že moje ultimátum zabralo. V následujících týdnech si David začal pochvalovat, jak se Martina v poslední době změnila. Najednou se o něj starala, zajímala se o jeho práci, věnovala se domácnosti a dokonce se sem tam snaží i něco uvařit. David byl nadšený, viděla jsem, že je zase konečně šťastný. Já jsem ale přesto stále ve střehu a připravená kdykoli zasáhnout.
