Článek
Marek je obyčejný chlapík, za kterým byste se na ulici pravděpodobně neohlédli. Třicetosm let, ženatý, otec dvou dětí. Bydlí se svou rodinou v malé bytovce v menším městě na Moravě, má nudnou práci v kanceláři a spoustu koníčků a kamarádů. Jeho žena je učitelka. Žije normální život, snad jen přátelům a zálibám občas věnuje více času než rodině, ale nikdy si nevšiml, že by to jeho ženě vadilo. V bytovce panovala téměř rodinná atmosféra; sousedé se znali léta, společně sdíleli radosti i starosti každodenního života.
Nedávno se ale do bytu nad nimi nastěhoval nový nájemník. Marek ho párkrát potkal na chodbě nebo před domem. Mladý, sportovní typ, kdyby ho Marek měl popsat jedním slovem kamarádům u piva v hospodě, řekl by hezounek. Podle služebního auta usoudil, že jde nejspíš o obchodního zástupce firmy s elektro materiálem, který často pracuje z domova. Když se manželka jednou zmínila, že je čerstvě rozvedený a celkem sympaťák, Marek tomu nevěnoval větší pozornost. Proč taky? Měl svůj život, svou rodinu, své kamarády.
Jednoho letního rána se Marek jako obvykle chystal do práce. Děti byly na táboře a žena, jako učitelka, si užívala prázdniny. Když se s ní šel rozloučit do ložnice, jen něco zamumlala, pravděpodobně přání hezkého dne, a spala dál.
Marek si každé ráno po cestě do práce kupoval v nedalekém pekařství čerstvé tvarohové šátečky a láhev jogurtového mléka. Věděl, že se to nemá, ale někdy se do snídaně pustil už v autě. Tentokrát se mu to ale vymstilo. Důchodce v jedničkové Fabii si ho nejspíš vůbec nevšiml a suverénně vjel do křižovatky z vedlejší silnice, takže musel dupnout na brzdu a polil si mlékem košili. Nezbývalo mu nic jiného než se vrátit domů převléct.
Naštěstí to nebylo daleko a při troše štěstí stihne být v práci včas. Dveře od bytu odemykal potichu, aby nevzbudil ženu. Ta ale byla vzhůru. Když v chodbě uviděl sousedovy tenisky, Marek pochopil, že mají návštěvu. A že si soused nepřišel půjčit trochu hladké mouky, poznal podle hlasitého sténání své ženy, které slyšel z ložnice.
Marek neměl rád dramata, takže neudělal scénu. Tiše si vzal z hromady vypraného prádla nevyžehlenou košili, zaklapl dveře od bytu a odešel do práce. Svět, který znal, se mu zhroutil během několika vteřin. Domů už se odpoledne nevrátil, protože věděl, že tohle nezvládne. Věděl, že tohle je konec a musí se rozvést.
