Článek
Marie (67), potřebuje k životu silné emoce. Hádky, konflikty, krizové situace a ona v jejich středu, to jsou chvíle, kdy se cítí nejspokojeněji.
Marie vždycky vyhledávala dynamiku. Rutina a klid ji dusily. Potřebovala impulzy, které by rozhýbaly její vnitřní svět a ty nejčastěji nacházela v konfliktech. Někdy stačila drobná neshoda, jindy bylo potřeba vystupňovat situaci do plnohodnotné hádky. A co když nebyl objektivní důvod k napětí? Žádný problém. S fascinující lehkostí si dokázala takový důvod vymyslet nebo nafouknout úplnou maličkost. Ať už šlo o špatně uklizenou sklenici, opožděný telefonát, nebo jen odlišný názor na počasí, pro Marii to byla příležitost rozehrát další ohňostroj emocí.
Tato neustálá potřeba dramatických výměn a intenzivních citových vln však měla devastující dopad na její nejbližší vztahy. Manžel, kdysi snad zamilovaný do její vášnivé povahy, postupně vyhořel. Život po boku Marie byl jako neustálá jízda na horské dráze bez možnosti vystoupit. Nedokázal už snášet neustálé výkyvy nálad, obviňování a následná teatrální usmíření. Po mnoha letech vyčerpávajícího soužití se rozhodl odejít.
Ani vztahy s dětmi, které by pro mnohé v jejím věku představovaly útěchu a oporu, nemá Marie ideální. Děti ji samozřejmě navštěvují, ale jejich návštěvy jsou krátké a sporadické, jen párkrát do roka. Pravděpodobně se naučily, jak se vypořádat s matčinými emocionálními výkyvy a dávají přednost udržování bezpečné vzdálenosti.
V prázdnotě, kterou po sobě zanechaly neutěšené osobní vztahy, objevila Marie internet. Virtuální svět se pro ni stal novou scénou, nekonečným jevištěm, kde může i nadále provozovat svůj tanec emocí. Sociální sítě, diskusní fóra, komentáře pod online články, to jsou její nové revíry. S pečlivostí si vybírá témata, kde cítí potenciál pro rozpor, pro hádku, pro vyvolání silné reakce. Někdy vstoupí do diskuse s kontroverzním názorem, jindy úmyslně popírá zřejmá fakta, jindy prostě jen provokuje, aby spustila lavinu odpovědí.
Každý rozhořčený komentář, každá emotivní odpověď, každá virtuální hádka – to vše Marii naplňuje. Je to pro ni potvrzením, že ještě žije, důkaz, že na ní záleží, že její názory mají váhu, i když jen v digitálním prostoru. V tomto nekonečném proudu online interakcí nachází Marie, byť zprostředkovaně, to jediné, co jí zbylo a co dokáže uspokojit její hlubokou, zakořeněnou potřebu po silných emocích. Pro ni to není jen trávení volného času, ale smysl života, který ji drží nad vodou v samotě, kterou si paradoxně sama vytvořila.
