Článek
Simona (34) si s přítelem Petrem užívá plnohodnotný a spokojený život, který si sama pečlivě buduje. Jejich vztah je pevný, postavený na vzájemné lásce a sdílených radostech. Milují cestování do exotických destinací, kde si užívají luxus a poznávání nových kultur. Ve svém volném čase si dopřávají kulinářské zážitky v michelinských restauracích a Simona ráda utrácí za drahé značkové oblečení, které podtrhuje její styl a nezávislost. Se svým životním stylem je Simona nadmíru spokojená a neměnila by na něm ani vteřinu.
Poslední dobou se však v Simonině okolí začala objevovat nepříjemná a neustále se stupňující vlna dotazů na svatbu a děti. Zatímco dříve se rozhovory točily kolem jejích pracovních úspěchů a zážitků z cest, nyní se téměř každá rodinná sešlost nebo setkání s přáteli zvrhlo v nepříjemné vyptávání. „Tak kdy už se konečně vdáš? Už ti bude pětatřicet!“ prohodila nedávno tetička při rodinné večeři. „A co děti? Už je na čase, ne? Už ti tikají biologické hodiny!“ dodala babička s vyčítavým tónem.
Pro Simonu jsou tyto otázky víc než jen nepříjemné připomínky společenských očekávání; jsou přímým útokem na její osobní svobodu a právo žít život podle svých vlastních pravidel. Simona totiž velmi dobře ví, co by pro ni rodičovství znamenalo – zásadní změnu životního stylu a výrazná omezení. Uvědomuje si, že dítě by znamenalo konec spontánních výletů, utrácení za drahé kabelky a klidných večerů ve dvou. Nechce se vzdát svých vášní, svobody a nezávislosti. Její rozhodnutí je pevné a tlak okolí na ni nemá vliv.
Rodiče a babičky jsou v naléhání nejurputnější. Jejich „starost“ o vnoučata se často mění v otevřené výčitky a manipulace. „Co na tebe jednou řeknou lidi? Všichni tvoji bratranci už mají rodiny!“ vyčítala jí matka minulý víkend. Simona se snažila vysvětlovat, že se cítí naplněná i bez dětí, že je šťastná a že je to její volba. Ale narážela jen na nepochopení a další vlnu kritiky.
Poslední hádka s rodiči a babičkami eskalovala do nepříjemného ultimáta. Když se do ní opět pustili s litanií o nenaplněném životě bez dětí, Simoně došla trpělivost. S klidným, ale pevným hlasem jim oznámila: „Pokud nepřestanete s těmi řečmi, nebudu už za vámi jezdit. Je to můj život a moje volba.“ Atmosféra zhoustla a nastalo nepříjemné ticho.
Simona je přesvědčena, že má právo žít svůj život podle svých představ, nikoli podle představ druhých. I když si uvědomuje, že její rozhodnutí může být pro některé nepochopitelné, je připravena nést následky. Pro Simonu je prioritou osobní spokojenost a naplnění, které nachází ve svém současném životním stylu. Nechce se nechat vmanévrovat do role, která by ji učinila nešťastnou.
Rozhodnutí nemít děti je její volba a nikdo nemá právo mluvit jí do života!
