Článek
Antonín (48) velký chlap s širokými rameny a mozolnatýma rukama, byl ztělesněním šikovného řemeslníka. Ať už šlo o zedničinu, obklady, nebo tesařinu, Tonda uměl všechno. Jeho práce byla synonymem kvality a spolehlivosti. Co slíbil, to dodržel. Dokázal si vydělat slušné peníze a byl na své řemeslo hrdý. Ostatně, jejich dům, který kdysi patřil jeho rodičům, postupně proměnil v útulné a moderní bydlení. Na zahradě měli velký bazén a úchvatná pergola, kterou si Tonda vymyslel a postavil úplně sám – od základů až po střechu. K moři si létali několikrát do roka, on i žena měli nové auto, bez problému dokázali podporovat své děti při studium vysoké školy.
Když poznal svou budoucí ženu, Věra ještě studovala na učitelku. Během jejich manželství ještě dokázala vystudovat další dvě vysoké školy a dodělat si doktorát. Byla to elegantní dáma, s uhlazeným vystupováním a vytříbeným vyjadřováním, které odráželo léta studia. Tonda ji miloval pro její inteligenci a schopnost vidět svět z jiné perspektivy. Obdivoval její vášeň pro učení a způsob, jakým dokázala inspirovat své studenty.
Jedna věc ho ale hrozně mrzela. I přes všechno, co Tonda dokázal, jak se o rodinu staral a jaké zázemí jim vybudoval, Věra se za jeho řemeslo styděla. Neřekla to nikdy nahlas, přímo. Ale Tonda to cítil. Cítil to ve způsobu, jakým se vyhýbala detailům o jeho práci, když mluvila se svými kolegy. Místo aby hrdě prohlásila, že je Tonda skvělý řemeslník, raději mlžila. „Tonda podniká, má takovou menší firmu…“ řekla vždycky něco podobně neurčitého s úsměvem, který měl zakrýt rozpaky. Na dovolené, když seděli na skleničce s novými známými, radši řekla, že Tonda dělá ve vedoucí pozici v korporátu.
Pro Tondu to bylo bolestivé. Snažil se jí to několikrát naznačit, ale ona ho vždycky odbyla, že nechce, aby se lidi zamýšleli nad tím, jak může profesorka na univerzitě žít s řemeslníkem. Antonín věděl, že její kariéra a tituly pro ni znamenají vše a on její touhu po uznání a kariéře v akademické sféře chápal a podporoval. Ale připadalo mu to tak nefér. On se dřel, tvořil a zabezpečoval je, a přesto se za něj Věra styděla.
Bylo mu líto, že se jeho životní partnerka, žena, kterou tak miloval, nedokáže postavit za jeho práci s hrdostí, kterou si podle něj zasloužila. Tonda by nikdy nechtěl, aby se Věra cítila nekomfortně nebo aby se vzdala svých ideálů. Miloval ji příliš, než aby ji nutil ke změně. A tak mu nezbývalo nic jiného než to překousnout. Žil s vědomím, že pro Věru je sice manželem, s nímž sdílí život, bazén, dovolené u moře a pohodlný dům, ale pro ostatní zůstane spíš majitelem „jakési firmy“ než hrdým mistrem svého řemesla. A Tonda, ten šikovný řemeslník s velkým srdcem, to mlčky přijal, protože jeho láska k Věře byla silnější než jakýkoli pocit nespravedlnosti.
