Článek
Zvuk, který tam být neměl
Bylo chladné pondělní ráno a já seděla za volantem svého starého Volva, když jsem uslyšela ten podivný klepot. Jsem zvyklá na lecjaký pazvuk, přece jen mám auto už přes dvacet let, ale tohle bylo jiné. Nezrychlovalo to s plynem, neustávalo to při jízdě, a co hůř, ozývalo se i při volnoběhu. Po třech dnech poslouchání a pozorování jsem se rozhodla zajet do servisu.
Přijela jsem, vystoupila a šla rovnou za chlapíkem v montérkách. Pozdravila jsem a začala popisovat, co motor dělá. Než jsem to dořekla, mechanik, odhadem čtyřicátník s mastnými vlasy a výrazem nadřazeného mistra světa, se rozchechtal.
To je roztomilé, jak tomu ženy nerozumí
„No jo, to je roztomilé, jak tomu ženy nerozumí. Asi se vám tam rojí skřítci nebo co,“ pronesl posměšně, zatímco si utíral ruce do hadru. Neřekla jsem nic. Jen jsem vytáhla klíče, otočila se zpátky k autu a otevřela kapotu. On se s pobaveným výrazem vydal za mnou.
Zastavila jsem se u motoru, naklonila se a začala. „Tady, u čtvrtého válce, je podle mě uvolněná výfuková příruba. Slyšela jsem přefuk a cítím i spálený olej.“ Mlčel. Chvilku koukal na mě, pak na motor, a potom znovu na mě.
Změna tónu
Beze slova vlezl pod kapotu a začal si svítit malou baterkou. Hm, zamručel, pak něco nejasně zabručel. Potom se podíval na mě, ale už to nebyl ten pohled, co měl předtím. „Vy… vy jste nějaká mechanička nebo co?“ zeptal se. Usmála jsem se. „Ne úplně. Pracovala jsem patnáct let jako technik v garážích MHD. Diagnostikovala jsem poruchy u autobusů.“
Zrudnul. „Omlouvám se, paní. Já nevěděl, kdo jste. Máte pravdu“ Najednou byl pokorný jako beránek. Ještě ten den mi vyměnili těsnění, dotáhli přírubu a udělali i celkovou kontrolu.
Cesta domů
Cestou domů jsem se usmívala. Nebylo to poprvé, co mě někdo podcenil, a určitě ne naposled.
Je to zvláštní, jak se i dnes tolik lidí nechá vést předsudky. Je mi pětašedesát a pořád mě překvapí, kolik lidí si myslí, že podle pohlaví poznáte odbornost. Stačilo mi patnáct vteřin u motoru, aby si tenhle mechanik uvědomil, že kecal nesmysly.
Nejsem zahořklá, ale upřímně, bylo to trochu zadostiučinění. Ne kvůli egu. Kvůli všem těm holkám, co si nechají líbit, když jim někdo tvrdí, že auto je věc jen pro chlapy. Není. Auto nerozlišuje, kdo má co mezi nohama. Potřebuje jen toho, kdo ví, co a kdy dotáhnout.
