Článek
Kluk z Brisbane, co neměl kde trénovat
Steven Bradbury se narodil v roce 1973 v Austrálii, což není zrovna místo, které by si člověk spojoval se zimními sporty. Přesto se už jako sedmnáctiletý dostal do australské reprezentace a v roce 1991 pomohl k titulu mistrů světa ve štafetě na 5000 metrů. Trénoval v naprostém ústraní, s minimálním rozpočtem a bez jakékoliv pozornosti médií. Před olympiádou v Salt Lake City si dokonce musel od rodičů půjčit tisíc dolarů, aby opravil auto, kterým jezdil na tréninky.
Čtyři litry krve a zlomený krk
Bradburyho kariéra nebyla jen o tréninku a závodech. V roce 1994 při závodě Světového poháru v Montrealu ho brusle soupeře rozřízla pravé stehno tak hluboko, že mu přeťala všechny čtyři hlavy čtyřhlavého stehenního svalu. Ztratil čtyři litry krve a lékaři mu ránu museli zašít 111 stehy.
Rekonvalescence trvala rok a půl. A jako by to nestačilo, v září 2000 si při tréninku v Sydney zlomil krční obratle C4 a C5, když se pokusil přeskočit spadlého kolegu a hlavou narazil do mantinelu. Lékaři mu tehdy řekli, že se na led už nevrátí. Šest týdnů strávil v krčním fixátoru s čtyřmi šrouby v lebce. Přesto se rozhodl pokračovat.
Taktika želvy mezi zajíci
Na hrách v Salt Lake City mu bylo 28 let a byl nejstarším finalistou závodu na 1000 metrů. Do semifinále se protlačil díky diskvalifikaci kanadského favorita Marca Gagnona, který nedovoleně blokoval soupeře. Po poradě s trenérkou Ann Zhang zvolil jedinou logickou strategii: držet se vzadu a čekat, jestli se něco stane. Ve shortracku se při kontaktním závodění padá často a Bradbury to věděl líp než kdokoliv jiný.
Ve finále jel celý závod poslední. Před ním bojovali o zlato Apolo Anton Ohno z USA, Korejec Ahn Hjun-su, Číňan Li Ťia-ťün a Kanaďan Mathieu Turcotte. V poslední zatáčce se Li s Ohnem střetli a strhli s sebou i zbylé dva soupeře. Všichni čtyři skončili na ledě. Bradbury projel kolem nich a v čase 1:29,109 proťal cílovou čáru. Austrálie měla historicky první zimní olympijské zlato.
Štěstí? Ano. Ale za čtrnáct let dřiny.
Bradbury si od publika i médií vyslechl ledacos. Američtí diváci bučeli, deník USA Today ho přirovnal ke želvě, která předběhla čtyři zajíce. On sám ale vnímal zlato jako odměnu za celou sportovní dráhu, ne za jeden závod. Řekl, že medaili přijímá za čtrnáct let tvrdé práce, ne za devadesát sekund na ledě.
Po olympiádě ukončil závodní kariéru a v Austrálii se z jeho příběhu stalo rčení. Výraz „udělat Bradburyho“ znamená nečekaný úspěch, ke kterému člověk přijde díky smůle ostatních. V roce 2016 byl tento obrat oficiálně zařazen do Australského národního slovníku. Bradbury se po skončení kariéry věnoval motivačním přednáškám, komentoval zimní hry pro australskou televizi a v roce 2022 zachránil čtyři dospívající dívky z rozbouřeného moře u pobřeží Sunshine Coast, za což obdržel australské ocenění za statečnost.
Jeho příběh dodnes připomíná jednu prostou věc: občas vyhraje ten, kdo prostě zůstane stát.
Zdroje
https://www.irozhlas.cz/sport/ostatni-sporty/bradbury-australie-rychlobrusleni-brisbane_2405151111_tpk
https://www.olympics.com/en/news/olympic-cinderellas-steven-bradbury-s-unforgettable-short-track-gold-medal
https://www.olympics.com/en/news/olympic-cinderellas-steven-bradbury-s-unforgettable-short-track-gold-medal
https://www.nbcolympics.com/news/five-unforgettable-moments-winter-olympic-history
https://sportweb.pravda.sk/zoh-2026/clanok/784613-drz-hubu-mas-na-krku-medailu-ty-alebo-ja-o-moj-boze-krical-po-najstastnejsej-vyhre-v-historii-americania-zurili/
https://sahof.org.au/hall-of-fame-member/steven-bradbury/
https://www.olympics.com.au/olympians/steven-bradbury/
https://en.wikipedia.org/wiki/Steven_Bradbury
