Článek
Nevinný začátek
Byl čtvrtek večer a já bloumal městem po celodenních schůzkách. Nechtělo se mi hned na hotel, a tak jsem zašel do baru s nenápadným neonovým nápisem. Uvnitř bylo poloprázdno, hrála tichá hudba a za pultem stála mladá barmanka s blonďatým culíkem. Sedl jsem si k baru a chvíli se probíral nápojovým lístkem. Připadalo mi, že mě pozoruje už od chvíle, co jsem vešel.
Moje volba
Neměl jsem náladu na whisky ani na pivo. Chtěl jsem něco lehkého a svěžího, tak jsem ukázal na jahodové daiquiri. V tu chvíli se barmanka krátce uchechtla a nahlas řekla: „To si většinou dávají ženský.“ Její tón byl pobavený, trochu pohrdavý a tak akorát hlasitý, aby to slyšeli i ostatní u baru. Neodpověděl jsem. Jen jsem se na ni podíval, přikývl a počkal, až se otočí, aby mi drink připravila. V hlavě jsem už měl připravenou odpověď.
Čekání
Zatímco míchala můj růžový drink, její úšklebek se jí ještě držel na rtech. Dva chlapi u rohu baru si toho všimli a taky se pochechtávali. Já zůstal klidný, sledoval jsem lahve vyskládané na policích a přemýšlel, jak trefně a stručně to ukončit, až mi drink donese. Nechtěl jsem se hádat ani ztrapňovat, chtěl jsem jen, aby si příště podobné poznámky odpustila.
Moje odpověď
Když se vrátila a postavila přede mě sklenici s růžovým drinkem a malým paraplíčkem, ještě pořád se usmívala. Zvedl jsem sklenici, podíval se jí do očí a řekl: „Děkuju. Aspoň že drinky tu děláte líp než fóry.“
Její úsměv zmizel dřív, než stačila cokoli říct. Mlčky se otočila a šla obsloužit dalšího hosta. Muži u baru ztichli a dál už si mě nikdo nevšímal.
Sladký pocit
Dopil jsem si svoje daiquiri v klidu, s pocitem, že jsem udělal přesně to, co bylo třeba. Nešlo o to se hádat nebo dělat scénu. Stačilo pár slov, aby pochopila, že její posměšky nejsou na místě. Zaplatil jsem, nechal na pultu spropitné a vyšel ven do nočního města. Na jazyku mi zůstávala chuť jahod a v hlavě tichá spokojenost.
