Článek
Sen o vlastním bydlení
Už několik měsíců jsem pokukovala po bytech v Brně. Cenu jsem předpokládala kolem sedmi milionů korun, což mi tehdy nepřipadalo nereálné. Říkala jsem si, že s naspořeným milionem a slušným příjmem by to mohla být cesta, která by se dala zvládnout.
Tvrdá čísla na stole
V bance si mě posadila poradkyně, otevřela notebook a začala se vyptávat na všechny podrobnosti. Kolik vydělávám, kolik utrácím, jestli mám nějaké dluhy nebo závazky. S čistým příjmem kolem 38 tisíc měsíčně jsem si připadala docela jistě. Jenže po chvíli mi řekla, že abych na byt za sedm milionů dosáhla, musela bych mít čistý měsíční příjem přes 80 tisíc. Byla jsem úplně v šoku. To je více než dvojnásobek mého platu.
Realita, která bolí
Najednou jsem cítila, jak se mi hrne krev do tváří. Připadalo mi absurdní, že i když pracuju deset let, nikdy jsem nezůstávala bez práce a dokážu si odkládat peníze, stejně to nestačí. Podmínky banky byly jasné: buď najdu partnera, který vydělává podobně jako já, nebo musím zůstat v pronájmu. Byt za sedm milionů, který pro mě představoval splnitelný sen, se v tu chvíli proměnil v nedosažitelnou metu.
Hledání jiných možností
Po cestě domů jsem přemýšlela, co teď. V pronájmu nechávám každý měsíc 17 tisíc a už dlouho mě štve, že ty peníze jdou vlastně do prázdna. Kdybych si mohla dovolit hypotéku, měla bych vlastní místo a něco by mi zůstávalo. Jenže s těmi čísly, která jsem slyšela, se mi to zdálo naprosto nereálné. Přemýšlela jsem i o menším bytě, ale v Brně se ceny pohybují tak vysoko, že rozdíl už není nijak dramatický.
Pocit, který zůstává
Ten den jsem seděla doma, hleděla na papír s výpočtem a pořád se vracela k té částce sedmdesát tisíc čistého. Pro někoho možná běžná mzda, pro mě ale nedostižný sen. Byla to studená sprcha, která mi ukázala, že vlastní bydlení nemusí být ani ve třiceti letech samozřejmost. A i když jsem si myslela, že už stojím pevně na nohou, realita trhu s byty v Brně mě posadila zpátky na zem.
