Článek
Setkání u obchodu
Šla jsem zrovna z tramvaje a přemýšlela, že si cestou koupím kávu. Stál u dveří malého obchodu a tiše řekl, jestli bych mu mohla dát pár korun na rohlík. Vypadal ošuntěle, ale ne hrozivě. Spíš jako někdo, koho život prostě přejel. Zastavila jsem se a napadlo mě, že mu ty peníze dávat nechci. Ne z lakomství, spíš proto, že jsem podobné prosby slyšela už mockrát. Nabídla jsem mu tedy, že mu ten rohlík koupím.
Reakce, kterou jsem nečekala
Čekala jsem překvapení, možná i vděk. Ale on se najednou zatvářil úplně jinak. Jeho oči ztvrdly a zvedl hlas. Začal mi nadávat, nejdřív jen potichu, pak nahlas, až se lidé otáčeli. Volal, ať si ten rohlík sním sama, že není žádný pes, a že bych měla radši držet hubu, když nechci pomoct pořádně. V první chvíli jsem jen zírala. Všechno to trvalo pár vteřin, ale zdálo se mi to jako věčnost.
Lidé kolem
Několik kolemjdoucích se zastavilo, ale nikdo nic neřekl. Někteří jen pohrdavě sykli, jiní dělali, že se jich to netýká. Cítila jsem, jak mi horko stoupá do tváří. V hlavě jsem měla jen prázdno a zvláštní pocit trapnosti, přestože jsem nic špatného neudělala. Nakonec jsem prostě otočila hlavu a vešla do obchodu.
Chvíle po incidentu
Uvnitř jsem stála u pečiva a snažila se uklidnit. Najednou mi přišlo zvláštně smutné, že jsem měla dobrou vůli, ale skončilo to křikem. Vzala jsem si kávu a rohlík pro sebe, ale chuť jsem na něj stejně neměla. Když jsem vyšla ven, muž tam už nebyl. Jen pár drobků na zemi a prázdná plechovka od piva zůstaly po něm.
Cesta do práce
Cestou jsem přemýšlela, proč mě to vlastně tak rozhodilo. Vím, že spousta lidí žije těžký život, ale někdy mám pocit, že zlost a bezmoc z nich dělá stíny, co jen útočí kolem sebe. Chtěla jsem mu pomoct po svém, jenže to nestačilo. Možná nechtěl jídlo, možná jen potvrzení, že ho někdo vidí. A když jsem mu místo toho nabídla reálnou pomoc, ukázala jsem mu něco, co sám v sobě neunesl.
Ranní chlad
Když jsem dorazila do kanceláře, už se všechno zdálo daleko. Ale ještě dlouho potom jsem si vybavovala jeho pohled, když jsem mu řekla, že mu ten rohlík koupím. Byl v něm vztek i stud. A já si uvědomila, že někdy i obyčejná nabídka může být pro někoho zrcadlem, do kterého se raději nedívá.
