Článek
Setkání na ulici
Bylo to obyčejné odpoledne, kdy jsem se vracela z práce domů. Město bylo rušné, lidé pospíchali na tramvaje, auta troubila a já jsem se snažila vnímat jen klapot svých kroků. Před obchodem s potravinami stál muž s batohem a unavenýma očima. Nejdřív jsem mu nevěnovala pozornost, ale když se ke mně přiblížil, zastavil mě a požádal o peníze. Nebyl to nijak agresivní tón, spíš unavený, trochu prosebný.
Nabídnutých pět korun
Automaticky jsem sáhla do kapsy a nahmatala drobné. Měla jsem u sebe jen pár mincí a vytáhla pětikorunu. Podala jsem mu ji s pocitem, že jsem udělala aspoň malou dobrou věc. Čekala jsem úsměv, poděkování nebo alespoň kývnutí. Jenže místo toho se muž na minci podíval a pronesl slova, která mě zaskočila.
Požadavek, který mě zarazil
Řekl, že bere nejméně padesát. Na okamžik jsem zůstala stát a nevěřila, že jsem to slyšela správně. Podívala jsem se mu do očí a hledala v nich náznak žertu nebo ironie. Nebyl tam ani náznak. Byl vážný a působil skoro dotčeně, jako by ho má nabídka urazila.
Směs pocitů
V tu chvíli se ve mně mísily různé emoce. Nejprve překvapení, pak mírná podrážděnost a nakonec zvláštní pocit trapnosti. Vždycky jsem si myslela, že dar je dobrovolný, a člověk, který žádá o pomoc, si nemůže klást podmínky. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že jeho reakce možná vypovídá o úplně jiné realitě, než v jaké žiju já.
Krátký dialog
Řekla jsem mu, že víc u sebe nemám. On pokrčil rameny a odvrátil se. Nebylo to dramatické, ale zůstalo ve mně cosi nepříjemného. Jako by moje dobrá vůle nestačila. Přemýšlela jsem, jestli jsem byla naivní, nebo jestli on byl příliš náročný.
Úvahy cestou domů
Cestou domů jsem nad tím přemýšlela pořád dokola. Kolikrát jsem slyšela lidi říkat, že bezdomovci využívají důvěry a chtějí peníze na alkohol. Jiní zase tvrdili, že je lepší koupit jídlo než dávat hotovost. Já jsem se vždycky snažila přispět aspoň něčím drobným. Ale tentokrát jsem měla pocit, že moje pomoc byla odmítnuta jako bezcenná. To se mi ještě nikdy nestalo.
Hledání pochopení
Když jsem se na situaci podívala s odstupem, zkusila jsem si představit, jaké to je žít na ulici. Možná je pro něj pět korun opravdu zanedbatelná částka, protože za ni si nekoupí ani pořádný rohlík. Možná cítí, že potřebuje víc, aby měl šanci přežít den. Jenže způsob, jakým to podal, ve mně zanechal pocit, že dobrá vůle je k ničemu, pokud nesplní určitou hranici.
Vnitřní závěr
Nakonec jsem si uvědomila, že každý z nás vnímá hodnotu peněz jinak. Pro mě je pětikoruna drobnost, pro někoho bez domova možná kapka v moři. Přesto si myslím, že by člověk měl ocenit jakýkoli projev pomoci, i kdyby šlo o pár korun. Tohle setkání mi ukázalo, že dobrý skutek nemusí vždy přinést dobrý pocit. Přinesl mi ale zkušenost, na kterou nezapomenu.
