Článek
První pohled na obálku
Byl to obyčejný den. Pošťák zazvonil, položil obálku na stůl a odešel. Chvíli jsem ji jen držela v ruce. Představovala pro mě konec jedné etapy a začátek druhé. Byla jsem zvědavá, ale i nervózní. V hlavě jsem si přehrávala, kolik jsem asi tak mohla dostat. Nikdy jsem nevydělávala velké peníze, ale věřila jsem, že poctivých čtyřicet let odpracovaných dnů se nějak projeví.
Číslo, které mě srazilo
Roztrhla jsem obálku a vytáhla list papíru. Oči mi okamžitě sklouzly na řádek, kde byla uvedena částka. 14 500 korun. Četla jsem to pořád dokola, jako bych čekala, že se číslo změní. Bylo to tak málo, že jsem se musela posadit. Zatmělo se mi před očima a měla jsem pocit, že upadnu.
Pocit nespravedlnosti
Hlavou se mi honilo, že tolik let práce v obchodě, brzkých ranních vstávání a večerní únavy, to všechno se promítlo jen do téhle částky. Jak je možné, že někdo, kdo nikdy nepracoval, má často jistotu vyšších podpor než já po čtyřiceti letech? Připadala jsem si ponížená. Jako by se můj život shrnul do jednoho řádku, který neznamená skoro nic.
Strach z budoucnosti
Začala jsem hned počítat. Nájem, elektřina, voda, jídlo, léky. Čísla se sečetla rychle a bylo jasné, že mi téměř nic nezůstane. Představa, že budu muset i v důchodu hledat práci, mě děsila. Tělo už nemám tak silné jako dřív. Bolí mě nohy, záda i ruce. Ale jinak to asi nepůjde.
Marné počítání
Seděla jsem u stolu s papírem a zkoušela si psát rozpočet. Odříznout všechno, co není nezbytné. Žádné výlety, žádné nové oblečení, jen to nejlevnější jídlo. V duchu jsem si říkala, že jsem si takto život nepředstavovala. Doufala jsem, že si ve stáří alespoň trochu odpočinu, že budu mít možnost jít na kávu nebo občas něco malého koupit vnoučatům. Ale s 14 500 korunami to bylo nereálné.
Hořká realita
Ten dopis jsem pak složila a schovala do šuplíku. Nedokázala jsem se na něj dívat. Věděla jsem, že mě čekají těžké roky a že se budu muset spoléhat jen sama na sebe. Celý život jsem věřila, že práce má smysl, ale v ten okamžik jsem měla pocit, že mě stát odměnil jen číslem, které člověka spíš srazí na kolena, než aby mu dalo klid.
