Článek
Příjezd a první dojmy
Cesta byla dlouhá, ale na místě nás přivítalo krásné počasí, azurové moře a vůně borovic. Hotel vypadal přesně jako na fotografiích z katalogu. Z balkonu jsme měli výhled na pláž, která se táhla podél celého pobřeží. Byla jsem nadšená, že ji máme hned pod nosem a nebudeme muset chodit nikam daleko.
První den u moře
Ráno jsme si sbalili osušky, krém a knížku. Vyrazili jsme dolů k moři, kde bylo několik řad lehátek s modrými slunečníky. Myslela jsem, že stačí si vybrat volné místo a zaplatit poplatek, jako to bývá jinde. Jenže hned u schodů nás zastavil muž v tričku s logem hotelu. Řekl nám anglicky, že tato část pláže je vyhrazena pouze pro hosty z Německa.
Nečekané odmítnutí
Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Vždyť jsme přece také hosté toho samého hotelu. Slušně jsem mu vysvětlila, že máme pokoj ve druhém patře a že jsme si mysleli, že lehátka jsou pro všechny. On se jen pousmál a řekl, že Češi, Poláci a Maďaři mají svou část pláže o kus dál. Dodal, že je to prý lepší, protože tady si hosté přejí mít klid a někteří turisté z našeho regionu prý bývají hluční.
Cesta na druhý konec
Se sklopenou hlavou jsme se vydali po pobřeží až k místu, které nám určil. Pláž tam byla kamenitá, lehátka starší a slunečníků sotva pár. Bylo tam mnohem víc lidí, hluk a málo místa. Připadalo mi to jako schválně vytvořený rozdíl, aby se člověk necítil vítaný. Vzpomněla jsem si na jiné dovolené, kde se národnost vůbec neřešila.
Pocit nespravedlnosti
Celý den mi to leželo v hlavě. Nešlo jen o pohodlí, ale o princip. Nikdy jsem si nemyslela, že něco takového zažiju v Evropě, kde jsme si všichni rovni. Měla jsem chuť si stěžovat na recepci, ale manžel mě přemluvil, ať to nechám být, že jsme si přijeli odpočinout. Přesto mi pokaždé, když jsem šla kolem té krásné části pláže, bylo těžko u srdce.
Závěr dovolené
Zbytek pobytu jsme se snažili užít si jinak. Chodili jsme na procházky, navštívili trhy a našli si i malé zátoky, kde jsme byli sami. Ale pokaždé, když jsem si vzpomněla na první den, cítila jsem zklamání. Domů jsem se vrátila s vědomím, že se tam už nevrátím. Moře bylo krásné, ale pocit, že jsme byli druhořadí hosté, mi žádná modrá hladina nevynahradí.
