Článek
Plány, které ve mně probouzely naději
O dovolené jsme mluvili několik týdnů. Představovala jsem si, jak spolu sedíme večer u vody a konečně máme čas jen na sebe. Věděla jsem, že mám slabší rozpočet, ale doufala jsem, že najdeme něco levnějšího nebo že se do částky nějak vejdu. Když jsem si ale spočítala výdaje, bylo jasné, že bych musela sahat do peněz, které mám odložené na důležité věci. Řekla jsem mu to a doufala, že to přijme jako společný problém, který vyřešíme spolu. Poslouchal mě, jenže jsem cítila, že jeho nadšení opadlo.
Návrh, který mě zaskočil
Myslela jsem, že termín odložíme. On mi ale druhý den řekl, že nechce úplně rušit plán, protože si rok neodpočinul a těšil se. Snažila jsem se tomu rozumět, i když mě to zabolelo. Za pár dní přišel s tím, že by s ním mohla jet jeho kamarádka. Byla prý flexibilní, měla peníze a nevadilo jí rozhodnout se na poslední chvíli. Zmrazilo mě to. Nechápala jsem, jak rychle se z naší společné cesty stala jeho cesta s někým jiným. Přikývla jsem ze slušnosti, ale uvnitř jsem měla pocit, že jsem byla nahrazená během pár vteřin.
Ticho, které jsem neuměla přerušit
Když odjel, zůstala jsem doma a snažila se zabavit. Jenže každý běžný den mě bodal připomínkou, že jsem měla být s ním. Nejhorší byla fotka z pláže, kterou mi poslali společně. On se tvářil spokojeně a já cítila, jak se mi hroutí zbytek iluzí. Už jsem nedokázala věřit, že jsme oba chtěli totéž. Pochopila jsem, že já hledala blízkost, zatímco on hledal jen výjezd.
Tichá odpověď, která mě změnila
Když se vrátil, choval se stejně jako dřív, jako by se nic nestalo. Jen já už nebyla stejná. Nešlo o žárlivost. Šlo o to, že jsem na vlastní kůži poznala, jak málo stačí, aby ze mě byla volitelná možnost. A v tom tichu, které jsem si nechala pro sebe, jsem najednou uviděla víc, než jsem vůbec chtěla.
