Článek
Rezervace na pátek
Do restaurace jsme šli s manželem Petrem v pátek večer. Měli jsme za sebou náročný týden a chtěli jsme se jen najíst a vrátit se domů. Restauraci jsem vybírala podle jídelního a vinného lístku, který mají na webu. Drželi jsme se rozpočtu, který jsme si na večer určili: dvě hlavní jídla, jedna láhev vína do sedmi set korun a žádný dezert.
U stolu jsem si znovu prošla vinný lístek. Vybrala jsem lahev za šest set dvacet korun. Petr souhlasil, protože mu chutnalo minule. Číšník, mladý muž v černé zástěře, si objednávku zapsal bez poznámky. Zeptala jsem se, jestli je to opravdu suché, a on přikývl. Láhev měl přinést a otevřít u stolu, jak to v restauracích dělají.
Nalité sklenice
Po předkrmu přinesl na podnose dvě už nalité sklenice. Víno bylo bledě žluté, vůně příjemná, chuť sušší, než jsem čekala. Petr se na mě podíval, ale nic neřekl. Předpokládala jsem, že láhev otevřel u vedlejšího stolku nebo na baru, protože jsme seděli u okna a kolem bylo plno. Etiketu jsem neviděla. Napadlo mě, že bych se měla zeptat, ale nechtěla jsem řešit maličkost, když nám chutnalo.
Během večeře se nás číšník jednou zeptal, jestli je všechno v pořádku. Řekla jsem, že ano. Neměla jsem důvod si myslet, že nám přinesl jiné víno než to, které jsem objednala. Když jsme dojedli, požádala jsem o účet. Číšník ho položil na stůl a hned odešel.
Účet s jinou položkou
Na účtu stál úplně jiný název vína s jinou cenou. Pod tím byly položky jídel, které jsme měli. Seděla jsem nad papírem a počítala, jestli jsem se nespletla. Rozdíl proti tomu, co jsme si objednali, byl velký. Zavolala jsem číšníka a ukázala mu účet.
Podíval se na papír a pak na mě. Vysvětlil, že objednané víno už neměli, a tak nám přinesl jiné, protože je kvalitnější. Nezeptal se předem. Tvrdil, že to dělá běžně, když dojde objednané víno, a že hosté jsou většinou rádi. Zeptala jsem se, proč nám to neřekl, když láhev otevíral. Odpověděl, že jsme měli plný stůl a nechtěl nás rušit.
Petr se mě dotkl pod stolem nohou a tiše řekl, ať to necháme být. U vedlejšího stolu seděli dva páni, kteří právě platili. Nechtěla jsem před nimi rozebírat, jestli je to za víno přiměřená cena. Požádala jsem číšníka, aby nám ukázal láhev. Chvíli váhal, pak řekl, že už je prázdná a odnesl ji. To mě naštvalo víc než samotný účet.
Zaplaceno
Účet jsem zaplatila kartou. Chtěla jsem nejdřív požadovat slevu nebo jiný účet, ale neudělala jsem to. Petr měl pravdu v tom, že hádka na místě by nám večer nezachránila. Měla jsem ale pocit, že jsem ustoupila něčemu, co se nedá vrátit. Číšník nám poděkoval a popřál hezký večer. Venku jsem zjistila, že jsem si nevzala účtenku. V aplikaci banky jsem si však našla platbu i částku.
Doma jsem si otevřela web restaurace. Vinný lístek tam pořád měli a ceny seděly. Napsala jsem na jejich e-mail, co se stalo, a požádala o vysvětlení. Odpověděli až za tři dny. Vedoucí směny psal, že číšník měl o náhradě informovat předem a že to udělal špatně. Nabídl nám poukaz na příští návštěvu.
Sleva, kterou jsme nepoužili
Poukaz jsme nepoužili. Vracet se kvůli poukazu na místo, kde mi číšník nedal možnost rozhodnout se předem, jsem nechtěla. Petr navrhoval, ať si to nechám projít hlavou a třeba se vrátíme jindy. Já jsem věděla, že ne. Restaurace byla příjemná, jídlo dobré, ale ta jedna položka na účtu změnila, co jsem si o místě myslela.
O týden později jsem rezervovala stůl v jiné restauraci, kam jsme chtěli jít na Petrovu oslavu. Když jsme tam přišli, číšník přinesl láhev, ukázal mi ji a teprve potom ji otevřel. Poděkovala jsem mu. Petr se usmál a řekl, že to je normální. Pro mě to normální už nebylo; od té doby si u vína vždycky zkontroluju etiketu, i když to vypadá jako zbytečná opatrnost.
