Článek
Jak jsem šetřila, abych jim mohla pomoci
Jsem vdova, už několik let žiji sama v našem starém bytě. Můj důchod není nijak vysoký, ale celý život jsem si poctivě odkládala stranou. Ne pro sebe, ale hlavně pro svou dceru, aby jednou měla jednodušší start do života, než jsme měli my s manželem. Měli jsme skromně zařízený byt a nikdy jsme si moc nedopřáli. Místo nové televize jsem raději uložila peníze do spořicího účtu. Když se dcera konečně vdala a začali přemýšlet o vlastním bydlení, řekla jsem si, že nastal čas jim něco z těch úspor dát.
Jak přišlo zklamání
Jednoho večera jsem je pozvala na kávu. Připravila jsem bábovku, udělala slavnostní atmosféru a podala jim obálku se slovy, že to je jen malý dar od mámy. Uvnitř bylo sto tisíc korun. Myslela jsem, že se rozzáří, obejmou mě a poděkují. Místo toho nastalo trapné ticho. Zeť se na dceru jen podíval a pak řekl: „To je všechno? Za to dneska stejně nic nekoupíme.“ A dcera jen přikývla a dodala, že za ty peníze se nedá pořídit ani garáž, natož byt.
Co jsem cítila a jak jsme se rozešli
Byla jsem jako opařená. Nevěděla jsem, co říct. V tu chvíli mi připadalo, že se mi do očí derou slzy, ale snažila jsem se to skrýt a přejít to. Jen jsem tiše odpověděla, že samozřejmě vím, že dnes je vše drahé, ale že víc dát nemohu. Oni jen pokývali hlavou, bábovku téměř nedojedli a po chvíli se zvedli, že už musí jít. Odešli beze slova díků, jako by to byla samozřejmost. Ten večer jsem dlouho seděla u stolu a přemýšlela, jestli jsem opravdu udělala něco špatně.
Jak to mezi námi ochladlo
Od toho večera už k nám dcera nechodí tak často. Voláme si méně, zeť mě ani nepozdraví, když mi ji občas přiveze. Připadám si, jako bych je tím darem urazila místo toho, abych jim pomohla. Sama sobě jsem pak mnohokrát opakovala, že jsem pro ně udělala, co jsem mohla. Sama se obejdu s málem a sto tisíc pro mě nejsou malé peníze. Vím, že dnes stojí byty miliony, ale myslela jsem, že ocení spíš to, že jsem na ně myslela a že jsem pro ně obětovala roky úspor.
Co bych poradila ostatním
Od té doby dávám peníze raději anonymně nebo přispívám tam, kde vím, že pomohou. Dcera se už nikdy nezeptala, jestli ještě něco přidám, a já už ani nechci. Kdybych měla něco poradit ostatním rodičům, tak snad jen to, aby si dobře rozmysleli, komu své úspory dávají. Někdy lidé neváží peněz, které dostali, protože nikdy nemuseli opravdu šetřit. A někdy ani vlastní dítě nepochopí, že sto tisíc může být pro jeho mámu celé bohatství.
