Článek
Nabídka, která mě dojala
Když jsem odcházela do důchodu, cítila jsem spíš obavy než radost. Najednou jsem měla hodně volného času a málo jistoty, co s ním. Dcera mi tehdy řekla, že mi zaplatí týden v lázních. Prý si to zasloužím a dlouho jsem nikde nebyla. Ta věta mě hřála ještě několik měsíců. Představovala jsem si teplé koupele, klidný režim a lidi, kteří nikam nespěchají.
Když se plány začaly hroutit
Nedávno se dcera ozvala s tím, že se podívala na nabídku. Seděla jsem u stolu a poslouchala, jak si nahlas čte ceny. Čekala jsem, že se jen rozhoduje mezi dvěma možnostmi. Místo toho zmlkla. Potom řekla, že je to dražší, než čekala, a že teď má jiné výdaje. Snažila se to podat nenápadně, ale pochopila jsem hned. Lázně nebudou.
Ticho, které bolelo víc než ta zpráva
Řekla jsem, že je to v pořádku a že jsem s něčím takovým ani nepočítala. Uvnitř jsem ale cítila smutek. Nešlo o ty peníze. Šlo o to, že jsem se těšila na něco, co mě vytáhne z každodenní rutiny. Dcera pak začala vysvětlovat, proč to momentálně nejde. Mluvila dlouho, patrně aby zakryla vlastní rozpaky. Já jen přikyvovala a poslouchala tu směs omluv a praktických důvodů.
Návrat do reality
Telefon jsem položila a dívala se z okna. Přemýšlela jsem, kolik věcí jsem si poslední roky odepřela s tím, že se dočkám až někdy potom. Někdy potom je ale zrádné. Když neskončí v kalendáři, ztratí se v běžných dnech. Dcera to jistě nemyslela zle. Jen žije život, který je rychlý a plný nečekaných výdajů. Nemůžu se na ni zlobit, i když mě to zamrzelo.
Co jsem nakonec udělala
Po pár dnech jsem si sama našla menší pobyt. Žádný luxus, jen pár procedur a jednoduchý pokoj. Zaplatila jsem ho ze svých úspor. Ne proto, že bych chtěla dceři něco dokazovat, ale protože jsem si uvědomila, že na některé věci už nechci čekat. Není to týdenní rozmazlování, které jsem si vysnila, ale je to můj vlastní klid, který si nehodlám nechat vzít.
