Článek
Jak to celé začalo
S bývalým manželem spolu vycházíme slušně, aspoň jsem si to myslela. Máme střídavou péči a základní věci řešíme bez křiku. Když mi napsal, že by chtěl dceři udělat oslavu, byla jsem pro. Počítala jsem s něčím normálním. Dort, pár kamarádek, možná herna. Nic, co by vyčnívalo. Hned jsem mu ale napsala, že finančně se podílet nezvládnu.
Odpověď byla neurčitá. Něco ve smyslu, že se uvidí a že to zařídí. Nepátrala jsem dál, protože jsem nechtěla zbytečně rýpat.
Oslava, o které jsem se dozvěděla zpětně
Dcera přišla nadšená. Vyprávěla o pronajatém prostoru, animátorech, hromadě dárků, fotokoutku a občerstvení jak na svatbě. Poslouchala jsem a cítila, jak se mi stahuje břicho. To nebyla běžná oslava. To byla akce, kterou bych si sama nikdy nevymyslela, natož zaplatila.
Nechtěla jsem kazit radost. Usmívala jsem se a ptala se na detaily, ale v hlavě mi běželo jediné. Kolik to asi stálo a proč jsem o tom nevěděla dřív. Dcera byla šťastná a to bylo to hlavní, opakovala jsem si.
Zpráva, která to celé zlomila
O dva dny později mi přišla zpráva. Bývalý manžel mi poslal částku a jednoduchou větu, že očekává polovinu. Bez vysvětlení, bez otázky, bez studu. Seděla jsem u stolu a koukala na displej. Ta suma byla vyšší než celý můj měsíční rozpočet na dceru.
Okamžitě jsem mu odepsala, že jsem s tím jsem nesouhlasila a že jsme se na ničem takovém nedomluvili. Odpověď byla chladná. Prý to bylo pro naši dceru a že bych měla přispět, protože jsme rodiče oba.
Proč mi to vadí víc než jen kvůli penězům
Nešlo jen o peníze. Šlo o princip. Vadilo mi, že rozhodl sám, bez respektu ke mně. Vadilo mi, že mě postavil před hotovou věc. Vadilo mi, že se tváří, jako bych byla ta špatná, když nechci platit něco, co jsem neodsouhlasila.
Celé roky se snažím, aby dcera neměla pocit, že mezi námi musí stát. Přesně tenhle přístup ale vytváří tlak. Když zaplatím, dávám najevo, že může rozhodovat za oba. Když nezaplatím, budu ta, která kazí radost a šetří na vlastním dítěti.
Co se děje teď
Napsala jsem mu, že bych uhradila částku jedině, kdybychom se bývali dohodli předem. Nic víc. Od té doby je ticho. Nevím, co řekl dceři, ani jestli jí něco řekl. Doufám, že ji do toho netahá.
Sedím s tím pocitem v sobě. S vědomím, že jsem se zachovala férově, ale zároveň s obavou, že tenhle spor ještě nekončí. Nechci válku. Chci jen, aby respektoval, že nejsem bankomat na jeho nápady.
