Článek
Nejsme jen výplatní páska
Slovo důchodce je podle mě něco, co si vymyslel stát. Aby věděl, komu má poslat peníze. Člověk tím najednou přestane být paní Nováková, co celý život makala, vychovala děti, zvládla manžela i inflaci – a stane se z ní jen „ta, co už je v důchodu“. To je všechno? To už jsme jen kolonka v systému?
Důchodce zní, jako bych už byla zbytečná
Upřímně – slovo důchodce na mě působí, jako že už se nečeká, že budu cokoliv dělat. Jen sedět, mlčet, neplést se do věcí a čekat na pošťáka s důchodem. A to mi teda vadí. Ne proto, že bych chtěla vypadat mladší, ale protože nejsem mrtvá. Pořád přemýšlím, vařím, čtu, směju se, občas se i naštvu. A to se do toho slova nějak nevejde.
Senior je slovo s respektem
Když někdo řekne senior, zní to úplně jinak. Jako člověk, co má zkušenosti, něco si prožil, ale pořád je součást světa. Ne jako přítěž, ale jako někdo, koho je dobrý mít kolem. Když mi v tramvaji někdo řekne „paní, sedněte si, jste senior“, tak mě to neurazí. Když mi řekne „babičko, nebo důchodkyně“, mám chuť ho posadit na klín a vysvětlit mu pár věcí o slušnosti.
Jde o to, jak se na nás díváte
Není to o slovíčkaření. Je to o pohledu. Když mě někdo vidí jako „důchodce“, kouká na mě shora. Když mě vidí jako seniora, vidí mě jako člověka, kterej něco zažil a má pořád co říct. A o to tady jde.
