Článek
Podezření se potvrdilo
Už několik týdnů jsem si všímala, že ovoce z naší zahrady mizí rychleji než obvykle. Nechápala jsem, jak je možné, že ráno visely na stromě plné větve a večer byla polovina pryč. Nejprve jsem si myslela, že to dělají ptáci, ale ztráty byly příliš velké. Jedno ráno jsem šla zalévat a všimla si otisků bot v záhonu. Nebyly moje ani mého muže. V tu chvíli se mi začalo v hlavě honit, že by se mohl do zahrady někdo dostávat.
Rozhodnutí instalovat kamery
Mluvila jsem o tom s mužem a shodli jsme se, že pořídíme malé bezpečnostní kamery. Bylo mi to proti srsti, protože jsem nikdy nebyla zvyklá lidi kolem sebe podezírat, ale situace mě k tomu dohnala. Kameru jsme umístili tak, aby snímala cestu podél plotu a také část ovocného sadu.
Nepříjemný objev
Stačilo pár dní a měli jsme jasno. Na záznamu byl náš soused. Přelezl plot a naplnil si tašku meruňkami. Chodil potichu, rozhlížel se a mizel stejnou cestou. Viděla jsem to na vlastní oči a sevřel se mi žaludek. Nebylo to žádné nedorozumění, dělal to cíleně.
Jak se k tomu postavit
Nechtěla jsem se dohadovat přes plot a riskovat křik před celou ulicí. Bylo mi trapně, protože jsme se se sousedem dřív zdravili a občas si i popovídali. Muž navrhl, že bychom měli záznam poslat jeho manželce. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem souhlasila. Napsali jsme jí krátkou zprávu, přiložili video a vysvětlili, proč jí to posíláme.
Reakce a následky
Odpověď přišla ještě ten den. Byla rozpačitá, omluvila se a slíbila, že se to už nestane. Od té doby je soused nápadně zticha, dívá se do země a zahradě se vyhýbá. Není to příjemná situace, ale alespoň se přestalo ztrácet ovoce. Já si teď víc hlídám plot a zamykám i boční branku.
Co mi to dalo
Celá zkušenost mě naučila, že někdy musíte udělat krok, který se vám příčí, abyste ochránili, co je vaše. Možná to ovlivnilo naše sousedské vztahy, ale cítím klid, že už se nemusím dívat na prázdné větve a přemýšlet, kdo si na nich pochutnává místo nás.
