Článek
Nevinný svetr
Vždycky jsem si potrpěla na čistotu, skromnost a pohodlí. Móda pro mě nikdy nebyla prioritou, a i když mi je přes šedesát, do práce chodím upravená a slušně oblečená. V ten den jsem měla na sobě béžový svetr, který jsem si koupila už před pár lety, ale stále dobře držel tvar a byl příjemný.
Nikdy jsem neměla potřebu si pořizovat nové oblečení každou sezónu. Pracuju v kanceláři krajského úřadu a moje oblečení nikoho nijak neomezuje. Práci dělám poctivě, nikdy jsem neměla problémy, a s většinou kolegů jsem vycházela bez potíží. Až na jednoho.
Jedovatý jazyk
Tomáš byl o generaci mladší. Čerstvě po třicítce, pořád měl potřebu něco komentovat, často nevhodně. Nikdy se mnou pořádně nemluvil, ale jednou za čas si neodpustil nějakou poznámku. Tentokrát to ale přehnal.
Vešel do kanceláře, rozhlédl se a s úšklebkem řekl dost nahlas na to, aby ho slyšeli všichni: „Paní Marie má dneska retro den? Ten svetr pamatuje Husáka.“ Následovalo uchechtnutí a pár úsměšků od kolegů, kteří asi nevěděli, jak reagovat. Já ztuhla. Taková poznámka mě zasáhla víc, než jsem čekala.
Slzy a rozhodnutí
Celý den jsem pak seděla u počítače s knedlíkem v krku. Bylo mi trapně, cítila jsem se poníženě. Nejde jen o svetr. Šlo o způsob, jakým mě shodil před ostatními, jako bych byla nějaký směšný relikt. Ještě víc mě ale bolelo, že se nikdo nezastal.
Odpoledne jsem se sebrala a šla za vedoucím oddělení. Byla jsem nervózní, připadala jsem si jako malé dítě, které si jde žalovat. Ale něco ve mně už prostě bouchlo. Popsala jsem mu, co se stalo, bez přikrášlování. On mě vyslechl a řekl, že se tím bude zabývat.
Rychlý obrat
Nečekala jsem nic zásadního. Myslela jsem, že možná dostane napomenutí nebo že si s ním někdo promluví. Jenže další den Tomáš do práce vůbec nepřišel. A následující týden nám vedoucí oznámil, že už mezi námi nepracuje. Nikdo to přímo nekomentoval, ale bylo jasné, že stížnost měla váhu.
Zaslechla jsem jen od kolegyně z druhého oddělení, že podobné chování předvedl víckrát. Jen se o tom nikdy nemluvilo nahlas. Moje zkušenost byla poslední kapka.
