Článek
Nečekané překvapení doma
Byl to obyčejný všední den. Syn přišel ze školy, hodil tašku do kouta a zamířil rovnou do pokoje. Po chvíli jsem za ním šla a všimla si, že drží v ruce mobilní telefon, který jsem nikdy předtím neviděla. Byl nový, ještě s ochrannou fólií. Zarazilo mě to, protože jsem věděla, že od nás žádný nový mobil nedostal.
Podivná výmluva
Zeptala jsem se ho, odkud telefon má. Odpověděl, že mu ho dal kamarád, protože prý měl doma dva. V tu chvíli jsem zpozorněla. Dnešní děti jsou chytré, ale málokteré by se jen tak vzdalo drahého telefonu. Začala jsem být podezřívavá. Syn se tvářil nejistě a při další otázce začal uhýbat očima.
Pátrání po pravdě
Rozhodla jsem se to nenechat být. Vzala jsem si mobil do ruky a prohlédla ho. Ještě na něm nebyly žádné aplikace ani osobní údaje. Na obalu byl nálepka se jménem, které jsem neznala. Bylo jasné, že telefon patří někomu jinému. Přitlačila jsem na syna a nakonec přiznal, že ho našel ve školní šatně. Prý ležel na lavičce a nikdo si ho nevšímal.
Tíha rodičovské odpovědnosti
V tu chvíli mi bylo jasné, že musím jednat. Nechtěla jsem, aby si syn odnesl pocit, že je v pořádku vzít si cizí věc jen proto, že je zrovna bez dozoru. Vysvětlila jsem mu, že to, co udělal, je krádež, i když on sám si myslel, že je to jen nález. Viděla jsem, že má strach, ale věděla jsem, že musí nést následky.
Telefonát do školy
Vzala jsem mobil a zavolala řediteli školy. Popsala jsem mu situaci a nabídla, že telefon hned přineseme. Ředitel byl překvapený, ale zároveň ocenil, že jsme se ozvali sami. Domluvili jsme se, že hned druhý den ráno telefon vrátíme a syn vysvětlí, co se stalo.
Setkání ve škole
Druhý den jsme šli společně za ředitelem. Syn byl nervózní, ale já jsem chtěla, aby viděl důsledky svého chování. Ve škole už na nás čekal i spolužák, kterému telefon patřil. Když mu syn mobil předal a omluvil se, bylo vidět, že se mu ulevilo. Ředitel mu vysvětlil, proč je důležité takové věci hned ohlásit a nechat je u dospělých.
Vnitřní dilema
Nebudu lhát, nebylo mi dobře, když jsem viděla, jak se syn stydí. Přemýšlela jsem, jestli jsem to neměla vyřešit jen doma mezi čtyřma očima. Nakonec jsem si ale řekla, že je lepší, když se poučí hned, než aby v budoucnu udělal něco horšího.
Nečekané následky
Co mě překvapilo nejvíc, byla reakce spolužáků. Místo aby se synovi posmívali, brali to spíš jako příběh, který se mohl stát komukoli. Dokonce mu jeden z kluků řekl, že má odvahu, protože většina by mobil schovala a nic by nepřiznala. A to byl okamžik, kdy jsem pochopila, že i z nepříjemné situace může vzejít něco, co posílí jeho charakter.