Článek
Začátek pomluv
Celý život jsem byla spíš nenápadná žena, i když nikdy jsem se za sebe nestyděla. Po padesátce se mi ale začaly objevovat zdravotní potíže, které jsem dlouho přehlížela. Až když mi lékařka při běžné kontrole našla podezřelý útvar v levém prsu, začalo kolečko vyšetření. Nakonec padla diagnóza: zhoubný nádor. Byla to rána, i když jsem se snažila zůstat silná.
Musela jsem na operaci a vzápětí mi lékaři navrhli částečnou rekonstrukci prsu. Souhlasila jsem, i když jsem tehdy myslela hlavně na to, abych přežila. Po všech těch měsících léčby, operací a rekonvalescence jsem se pomalu vracela do práce. První týdny jsem se cítila trochu nesvá, ale byla jsem ráda, že zas žiju normálně.
Nepříjemné pohledy
Nevšimla jsem si hned, že se na mě kolegyně začaly dívat jinak. Při obědech se šeptalo, někdy někdo i ukázal směrem ke mně. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Jedno odpoledne jsem ale uslyšela, jak jedna z kolegyň nahlas povídá druhé, že jsem si „nechala udělat silikonová prsa“. Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla na slovo. Jen jsem tam stála s červeným obličejem a polykala slzy.
Doma jsem nad tím dlouho přemýšlela. Cítila jsem se zahanbená, i když jsem věděla, že jsem nic špatného neudělala. Druhý den jsem se rozhodla, že to tak nenechám. Neměla jsem chuť vysvětlovat své zdraví všem, ale těm nejbližším jsem chtěla říct pravdu.
Vysvětlení
O polední pauze jsem si sedla k té, která to o mně rozšířila. Nejprve se na mě dívala trochu povýšeně, ale pak jsem jí klidně řekla, že jsem neměla na výběr, že jsem prodělala rakovinu a že jsem vděčná, že tu ještě vůbec jsem. Když jsem viděla, jak se jí z tváře vytratila barva, cítila jsem úlevu. Začala se omlouvat a slibovala, že to všem řekne.
Řekla jsem jí, že nemusí, že už mě stejně všichni viděli jinak, ale ať si zapamatuje, že někdy není to, co vypadá jako rozmarné rozhodnutí, jen rozmarem. Od té doby už nezaznělo jediné slovo.
Klid po bouři
Dnes už mě to tolik netrápí. Naučila jsem se brát věci s větším nadhledem a neřešit řeči lidí, kteří nevědí, čím člověk prošel. Mrzí mě jen, že tolik lidí raději šíří pomluvy, než aby se zeptali přímo. Ale někdy právě takové chvíle člověka naučí, že vlastní důstojnost stojí za víc než cizí soudy.
