Článek
Začátek podezření
Pracuji v účtárně už dobrých třicet let a ledacos jsem zažila, ale tuhle příhodu budu vyprávět asi do smrti. Jednou jsem přišla na oběd a moje krabička s řízkem byla prázdná. Nejdřív jsem si myslela, že jsem ji zapomněla doma, ale když se to stalo podruhé a potřetí, začalo mi to vrtat hlavou. Kolegové si taky začali stěžovat, že jim mizí jídlo. Jogurty, saláty, bagety, všechno mizelo jako pára nad hrncem.
Podezření sílilo
Dlouho jsme o tom jen mezi sebou mluvili, ale nikdo si netroufal ukázat prstem. Pak si jeden kolega všiml, že Alena, mladší holka u nás, se motá kolem lednice vždycky, když ostatní sedí u počítačů. Dokonce ji viděl, jak si bez ostychu bere cizí bagetu a odnáší si ji ke stolu. Od té chvíle už bylo všem jasné, kdo za tím stojí.
Nápad na odplatu
Nechtěli jsme hned běžet za vedoucím, přece jen šlo o jídlo, ne o peníze. Rozhodli jsme se, že ji trochu vyškolíme. Doma jsem upekla makovou bábovku a do těsta přimíchala pár kapek projímadla. Ráno jsem ji přinesla do práce a položila do lednice s cedulkou se jménem jedné kolegyně. V duchu jsem se modlila, aby to zafungovalo.
Den D
Bylo zvláštní sedět u stolu a dělat, že nic. Kolem desáté přišla Alena k lednici, rozhlédla se a sáhla po bábovce. Ukrojila si pořádný kus, snědla ho a tvářila se spokojeně. Nejdřív byla v klidu, ale asi po hodině začala být neklidná. Vrtěla se, vstávala, zase si sedala, až nakonec zmizela na záchodě. Od té chvíle tam chodila každých pár minut. My se na sebe jen dívali a potlačovali smích, aby na nás něco nepoznala.
Jak to skončilo
Od toho dne už se z lednice nic neztratilo. Alena se nám vyhýbala, mluvila co nejmíň a po pár týdnech dala výpověď. Nikdy jsme jí neřekli, že víme, ale podle jejího výrazu bylo jasné, že pochopila. Když si na to dnes vzpomenu, pořád se musím smát. Ta bábovka jí tehdy dala lekci, kterou asi jen tak nezapomněla. A nám všem ukázala, že někdy stačí malý trik a je klid.
