Článek
První dojem v bazaru
Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že si pořídím vlastní auto. Chtěla jsem něco spolehlivého, abych mohla jezdit do práce a nemusela se spoléhat na vlaky. Když jsem přijela do autobazaru, hned mi padl do oka vůz střední třídy, který vypadal udržovaně. Prodavač mi tvrdil, že je po jednom majiteli, má málo najeto a je v perfektním technickém stavu. Motor nastartoval na první pokus, karoserie se leskla, interiér působil čistě. Přiznám se, že jsem byla trochu zaslepená radostí, že si konečně vybírám vlastní auto.
Radost z nákupu
Podepsala jsem smlouvu a odjížděla s pocitem, že začíná nová etapa mého života. Při jízdě domů jsem měla v rádiu puštěnou hudbu a připadala jsem si sebevědomě. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se mi podařilo udělat správný krok. Když jsem pak večer zaparkovala před domem, sousedé se na auto dívali a já byla pyšná. Jenže ta radost netrvala dlouho.
První signály problému
Druhý den ráno jsem chtěla jet na nákup a auto nenastartovalo hned. Musela jsem točit klíčkem několikrát, než motor chytil. Znejistěla jsem, ale řekla si, že je to třeba jen náhoda. Když jsem se rozjela, uslyšela jsem podivné klepání od kol. Zastavila jsem, ale nic zvláštního jsem neviděla. Rozhodla jsem se, že pojedu rovnou do servisu, abych měla klid.
Návštěva v servisu
Mechanik se na mě podíval skoro soucitně, když auto prohlédl. Vysvětlil mi, že brzdy jsou téměř na odpis, tlumiče jsou ve špatném stavu a koroze podvozku byla jen šikovně zakrytá. Dodal i to, že tachometr je podle všeho stočený, protože opotřebení vozu neodpovídá uváděným kilometrům. V tu chvíli jsem cítila, jak mi stéká pot po zádech. Najednou se mi zhroutila představa, že jsem si splnila sen. Místo toho jsem seděla v servisu s autem, které bylo spíš časovanou bombou.
Rozčarování doma
Když jsem přijela domů, už jsem na své auto nekoukala s hrdostí. Každý detail, kterého jsem si dřív nevšimla, mi najednou připadal podezřelý. Soused, který se den předtím usmíval, jen zakroutil hlavou a řekl, že jsem měla vzít někoho zkušeného s sebou. Bylo mi trapně, protože měl pravdu. Uvědomila jsem si, že jsem se nechala nachytat na pozlátko a krásná slova prodejce.
Co následovalo
Rozhodla jsem se kontaktovat autobazar a řešit reklamaci. Samozřejmě to nebylo jednoduché. Tvrdili mi, že o ničem nevěděli a že jsem auto kupovala v dobré víře. Musela jsem si vyžádat právní radu a připravit se na dlouhé dohadování. Byla to zkušenost, kterou bych nepřála nikomu. Auto, které mělo být symbolem svobody, se stalo zdrojem starostí a nepříjemností.
Poslední kapka
Když jsem po pár týdnech jela večer z práce a auto se mi zastavilo uprostřed křižovatky, definitivně jsem pochopila, že jsem koupila problém, ne řešení. Lidé za mnou troubili, já měla slzy v očích a jen jsem čekala, až mě někdo odtlačí na kraj. V tu chvíli jsem si uvědomila, že moje první vlastní auto bude navždy spojené s pocitem hořkého zklamání.
