Článek
Těšila jsem se jako malá
Novou televizi jsem si vyhlédla už dávno. Velká obrazovka, chytré funkce, ideální na večery s filmem a sklenicí vína. Stála dvacet tisíc, což pro mě není málo. Šetřila jsem si na ni skoro půl roku. Když mi ji přivezli a zapojili, byla jsem nadšená.
Všechno šlo hladce jen pár dní
První večery jsem si televizi užívala. Všechno fungovalo, jak mělo, obraz byl perfektní. Jenže asi po týdnu přestala náhle reagovat. Obrazovka zčernala a dálkové ovládání i všechna tlačítka přestala fungovat. Zkoušela jsem všechno možné, ale bez výsledku.
Obchod mě odbyl během dvou minut
Televizi jsem pečlivě zabalila a odnesla zpět do obchodu. U přepážky jsem popsala, co se stalo, a čekala jsem, že se alespoň někdo omluví nebo nabídne výměnu. Místo toho mi mladý prodavač oznámil, že závada vypadá na mechanické poškození a tudíž prý nemám nárok na reklamaci.
Připadala jsem si jako podvodnice
Řekla jsem, že jsem televizi nepřemísťovala, neupadla mi, jen normálně stála na stole. Ale on jen pokrčil rameny a dodal, že „to zákazníci tvrdí vždycky“. Když jsem chtěla, aby se na to podíval někdo jiný, řekl, že už to posílají na vyjádření a ať počítám s tím, že reklamace bude zamítnuta.
Netrvalo to ani týden
Odpověď přišla velmi rychle. Prý jsem si mohla sama poškodit základní desku, což není výrobní vada, a proto se reklamace zamítá. Televizi mi vrátili, stále nefunkční, a dodali, že si ji můžu nechat opravit na vlastní náklady. Žádné vysvětlení, žádná snaha o vstřícnost.
Zůstala jsem bez televize a bez peněz
Zkoušela jsem psát na zákaznický servis, ale odpovědi byly strohé a pořád dokola. Jako by to byl naučený scénář. Na opravu jsem se nakonec šla zeptat do nezávislého servisu. Technik mi řekl, že vada odpovídá vadnému čipu z výroby a že se s tím už několikrát setkal. A já zůstala bez peněz i televize, protože oprava se prý rovná téměř ceně nové televize.
